Švédové to s Čechy umí. A nejen v hokeji…

Tak tedy víkend. Dorazil jsem úpravu fotek, zlámal jsem a objednal fotoknihu (do neděle měl Fotolab slevu 20%) a mimo návštěvy z Německa – Petra původem od Košic, jsme měli doma i Tomáška. V neděli jsme si dali výlet z Vyšehradu do Friends Coffee House a večer nás čekalo jedno švédské duo.

Když před mnoha a mnoha lety (v době, kdy Marie porodila dceru, tedy někdy kolem roku 1993) jeden moderátor v rádiu prohlásil, že Roxette skončili, protože pokud si někdo myslí, že bude Marie skákat v padesáti, až jí odroste dítě po pódiu jako gazela, tak se plete. Naštěstí se spletl moderátor a Marie mezitím překonala i nádor na mozku (2002).

Předskokanku dělala skupině nová hvězda Debbi, která zněla naživo o krapet líp než na desce (na které má celkem dvě slušné písničky a jednu monstrózně špatnou). Největší hit zazpívala na začátku (známý z reklamy na Metaxu), bohužel zařadila i „vtipný“ song od babičky o chlupatém kaktusu, což je značně iritující píseň již na desce. Zvuk měla zastřený, ale čekal jsem celkově větší průser. Zkrátka byla předskokankou se vším všudy.

Roxette dorazili i do Prahy a začnu několika málo negativníma věcma, které v konečném součtu neměli zas tak velký vliv na to, abychom si užili koncert. Vyjimkou z těchto věcí je asi případ Petra, který dojel na Roxette z Německa a protože toužil po tom být v první brázdě, čekal na sluníčku před O2 arénou od jedné hodiny (!!). Nakonec se dostal asi tak do patnácté řady, protože ho s taškou nepustili na plochu, a tak musel do šatny. Zamrzí. Ale zpět k objektivním negativům :). V prvé řadě technické vybavení dua Roxette bylo slabé a to hlavně co se týká vizuálního prostředí. Žádná LED obrazovka, jen pár světel a dvě barevné postiknuté plachty. A to se dostávám k dalšímu negativu, kterým byl fakt, že mnozí lidé, kteří si koupili levnější vstupenku na stání, byli blíž pódiu než ti, kteří si zakoupili vstupenku na stání k pódiu. Stejně jako mnoho jiných jsme se neprotlačili k pódiu, protože nebylo kam se protlačit, zůstali jsme na přístupové cestě z boku. A poslední spíš už konstatování než výtka, se týká Marie, která v některých pasážích už koncert neuřvala. On vůbec rozjezd koncertu co do zvuku nebyl příliš slavný.

Na stranu druhou v tišších pasážích nejednou dokázala, že jí to ještě stále zpívá. Oficiálně vyprodaná O2 aréna (neoficiálně 16 000 – 18 000 návštěvníků) dokázala, že Češi Roxette milují. Zatímco nedávné vystoupení australské Kylie Minogue naznačilo, že rozezpívat české publikum je téměř nemožné, švédští Roxette dokázali, že to jde. Ostatně návštěvníci několikrát kapelu povzbuzovali i sborovým skandováním „Ro-xette“, což jsem mnohokrát nezažil. Bonusem pro diváky byl i interní vtípek, kdy kytarista doprovodné skupiny Lunquist vybrnkal „Škoda láska“. A vůbec, po včerejším vystoupení Roxette je lze již jen stěží nazývat popovou kapelou. Kdepak, včera se v Praze na diváky valil rock a lidé jej hltali. Dnes zřejmě nebudu moc mluvit (odzpíval jsem větší část koncertu) a jak budu pracovat a kouřit nevím, protože po dlouhém tleskání jsem nabyl dojmu, že mi odpadnou ruce. Kdo má chuť vidět kapelu ve velmi dobré formě, nechť zkusí štěstí a koupí poslední lístky na druhý termín v Ostravě. Tam vystoupí 27. června.

P.S. Stále si myslím, že fanoušci Roxette by si zasloužili alespoň 2 kamery a jednu velkou LCD obrazovku. Nejde mi o počítání vrásek ve tvářích Marie a Pera, ale dokud neprojde zákaz prodávání vstupenek před pódium lidem nad 180 cm, beru to téměř jako nutnost…