Přiznávám, dnes kradu. Například dnešní titulek není mým názorem, protože si myslím, že Hušák není kuně ani zdaleka tolik podobný. Včera jsem nicméně tuto informaci odposlechl u piva…

Hušákovo království získalo nového správce. Jedním z jeho prvních kroků bylo odvolání mluvčího Sazky Jana Tuny. Rád bych tedy tímto insolvenčnímu správci Cupkovi vyjádřil svoji vděčnost, protože si zřejmě Jan Tuna dodnes myslí, že svou práci dělal velmi dobře. Ostatně už fakt, že i Idnes zařadilo tuto informaci do kategorie Revue a nikoliv seriózních zpráv mluví sám za sebe. Tiskovky Sazky z poslední doby byly často plné osobních výpadů, nejednou tiskovku tvořilo doslova pár (tři až pět) vět a jejich množství (3-5 denně) vás zaručeně dohnalo k tomu, že vás předchozí zkušenosti naučili zprávy ze Sazky ignorovat a raději si počkat na zprávy některé z tiskových agentur. To jak se Tunovi podařilo zničit profesionální komunikaci loterijního kolosu se hned tak nevidí. Samozřejmě, že se v rozhovoru Jan Tuna slovně lísá ke svému chlebodárci Hušákovi a stěžuje si na přístup ve věci jeho odchodu z pozice tiskového mluvčího. Docela věřím tomu, že až bude mít můj šéf osobního kuchaře, proplácené dva služební automobily Bentley a placenou ochranku rodiny jako král Hušák I. Jedinečný, začnu se po Tunovi opičit a taky polezu nadřízenému do zadku. Zatím to tak není, ale na druhou stranu mám výhodu v tom, že ke svému šéfovi mohu být upřímný.

A co jinak? Takže včera mi trvalo dobrých pár hodin, než jsem se probudil. Už jsem dávno seděl v kanceláři a vkládal články do systému, ale stále jsem byl v komatu a nespravilo to ani dvojité kafe. Biologické hodiny neúprosně tikají a moje rezistence vůči počasí je čímdál horší. A tak jsme včera vyrazili zvyšovat rezistenci alespoň vůči pivu. Sraz s Kocourem a Ilou tentokrát vynechal Mára, který je doma zahlcen starostí o svůj nový přírustek do rodiny. Inu jak jsem říkal, stárneme…

A nakonec pro vás mám jeden tip. Žádný učený z nebe nespadl, nicméně když už chcete svoji firmu propagovat na internetu, nikdy to nedělejte tak, jako majitelka restaurace Trattoria Laura. Ta se svými několika málo reakcemi už dostala do pomyslné učebnice „Jak to nikdy nedělat“. Více se dočtete v článku na serveru Pooh.cz. Aktuálně je FB PAGE zcela promazaná od „špatných“ komentů majitelky i návštěvníků a majitelka nebo správce stránky dokonce promazal i její fanoušky (ti kteří se vyjadřovali nelichotivě již nejsou přáteli). Když jsem to zjistil, zhodnotil jsem, že je třeba stránku nahlásit za nevhodné chování a konkrétně SEBEPOŠKOZOVÁNÍ, protože jinak ani nazvat aktivity majitelky nelze…

UPDATE: A nakonec si neodpustím ještě jeden smutný link. Cestou do práce jsem si v autobusu linky 192 četl na svém Kindlu weby, které mám rád. A ve čtvrtek má moje mašinka v rozpisu i stažení obsahu ze serveru FFFILM od Františka Fuky. Přesně po týdnu jsem se tak teprve dostal k článku o tom, jak producenti hází klacky pod nohy nejen těm, kteří titulky pro film vyrábějí, ale hlavně i těm, kteří pak na jejich filmy chodí a platí je v kinech. Pokud budu narážet v kině na filmy, u kterých (za často ne zrovna levné vstupné) nebudu stíhat číst titulky a ještě se věnovat ději na plátně, tak to říkám rovnou: „Smiřte se milý ditributoři s tím, že do kin přestanou lidi chodit i na ty filmy, které dnes chtějí vidět na plátně.“ Jediným možným pozitivním efektem by mohlo být to, že se lidé začnou kvůli lepšímu porozumění filmů učit více do hloubky anglicky. To ale nepředpokládám jako masovou a v časovém horizontu krátkodobou věc.