vždycky musí být někdo poslední, ale proč to musím být vždycky já?

 Ne, nestěžuji si nad svým sexuálním životem, ve kterém se mi teď snad blýská na lepší časy, ale mluvím o bowlingu. Je to hra pěkná, svižná, zábavná a pokud hrajete proti mně, tak vám skvělým způsobem může i zvednout sebevědomí. Jsem totální lemra a dopravit kouli ke kuželkám jinak než v korytu se mi dařilo vyjimečně. Asi bych měl víc trénovat. Když se nad sebou zamyslím, tak opravdu nemohu dojít na to, zda existoval nějaký sport, kde bych když ne vynikal, tak aspoň patřil k průměru. Jsou šipky sport??

Po firemním bowlingovém odpoledni následovala část druhá – jídlo. Dal jsem si steak s fazolema, oblohou a bramborama se sýrem a smetanou. V bramborách aby smetanu hledal pipetou a sýr lupou, steak 200 gramů za 180 Kč + příloha. Mno, mám pocit, že restaurace Silmaril je už přeci jen lehce vzdálená lidovým cenám.

Pak jsem se otočil domů pro foťák. odskočil si udělat pár zkušebních snímku z místa kde se dnes bude rautit (sloveso od slova raut), dal jsem si kafe, lehce se prohrábnul v počítačovém systému majitele baru a pak hurá domů. Doma jsem se objevil o hodinu později než jsem měl v úmyslu. Chvíli jsem se hrabal v PC, třídil fotky a jiná data a pak jsem chvíli pobyl virtuálně s miláčkem. Už jsme se dlouho neviděli a chybí mi. Na dnešek je tedy plánováno lehké focení rautu a zítra možná budu muset na Orion hall. Pokusím se to minimalizovat na pověšení reklamní plachty a akreditaci někomu přenechám. Technopárty tohoto typu už jsou mimo můj zájem.