myslím že dnešní zápisek nebude nijak veselý, vlastně momentálně mi není tak úplně jasný, proč se vůbec obtěžuju dýchat, intimita dotyku…

Je tu sníh. Společně s ním zahalily moji duše deprese. Stejně jako malé vločky napadla mne tiše, pomalu a postupně obalila moji hlavu neproniknutelnou bílou tmou. Co naplat, že jsem spal krásně až do šesti. Ale to jsem vlastně byl ještě relativně ok. Dostal jsem SMS od Boopa a tak jsem se po chvíli příprav vypravil do Líšně. Ochutnal jsem růžové víno z Kalifornie, červené ze sklepa Flamova dědečka a bílé kdoví odkud. Limonáda z Kalifornie byla přeslazená, červené od dědečka přechlazené, nicméně když se jeho teplota trochu srovnala, bylo to vcelku chutné víno. Bílé pak taky nechutnalo špatně. Na chvíli jsme pak ještě společně s Markétkou a AdaMMem (Flam měl něco jíného) vyrazili do klubu Černota. Byl jsem tam naposled, když  se ještě jmenoval Boro. Uvnitř hrál psytrance a tak tam samozřejmě seděl Benny. Jinak tam bylo poloprázdno. A právě tam jsem začal pociťovat, že se na mně hrne lavina depresí.

Brno je relativně obrovské město. Alespoň na to, aby se zaplnil v sobotu večer nějaký klub, kde hrají slušnou muziku, lokál vypadal přívětivě a za vstupné přes kilo nebylo předražené pití. Bohužel neznám žádné takové místo v Brně. Kluby tu jsou, ale vypadá to, že naplnit tyto místa je čímdál větší problém. I z takových věcí je mi smutno.

Nakonec jsem se rozhodl, že ještě není tak pozdě, abych nemohl zajít na kafe nebo sklenku do baru. Zvlášť když kamarád dělal menší posezení. Tři mladí zajíci jeden vykroucenější než druhý a každý plnou hubu keců o upřímnosti, věrnosti a lásce. Nevsadil bych ani korunu, že by stačilo pět minut, aby se jejich protějšek otočil a oni by mu zahli. Aspoň něco jsem si uvědomil, že ze všech lidských věcí je tou věcí nejintimnější dotyk. Proto tak nesnáším, když se mě bez dovolení někdo dotýká, proto je mi cizí, když každý každého přátelsky objímá nebo mu ojíždí rifle. Život se žije po krůčkách a ne každý den zjistíte střípek pravdy. O sobě, o jiných, o světě…

Pak jsem si lehl do postele, bylo půl paté a já jen ležel a díval se na červeně ozářený strop. Counting Crowns hráli Colorblind (nádherný slaďák). Pokoušel jsem se usnout a jen tak si projížděl kousky mého života z poslední doby. Pokusil jsem se vybavit si obličej poslední osoby se kterou jsem spal. Nepovedlo se. Dost smutné na to, když s tou osobou chodíte. Pokusil jsem se vzpomenout, kdy jsem ji naposled kontaktoval. Pak jsem zlomil hůl. Nad sebou…

np: soundtrack Cruel Intensions (Velmi nebezpečné známosti) – Placebo, The Verve, Counting Crowns, Blur a další…