Nebylo to nakonec tak hrozné, jak se zdálo. Linku Eurolines nevyužívají lidé naplno (při ceně 4500 Kč za zpáteční cestu na osobu se asi není ani co divit) a tak jsme mohli v noci spát ne na jednom, ne na dvou, ale přes uličku na 4 sedadlech. Díky tomu a prášku na spaní se stal tak trochu zázrak a Marosh usnul na dvakrát dvě hodiny. Já spal možná o hodinku déle, ale to není tak podstatné. Během cesty jsem poslouchal MP3 z mobilu a skoro dočetl Rhinemannovu výměnu (přečetl jsem zhruba 250 stránek). Z hotelu se vyklubalo jedno patro nabízené jako guest house Grand Via. Nicméně až na postel šířky 140cm to bylo příjemné bydlení (Marosh by asi protestoval, že pokoje měli stěnu o síle tvrdého papíru a bylo tak všechno slyšet). Ubytovat jsme se ovšem mohli až ve dvě, takže jsme nechali na recepci tašku a šli poznávat Barcelonu. Poznával jsem ji hlavně já, Marosh tu byl již počtvrté, ale i on našel místa, kde byl poprvé. Čemu se neubráním je srovnání španělské architektury s tou německou, protože naše pětadvacetihodinová cesta vedla i skrze tuto zemi. Je to jako porovnávat čerstvě vyloveného a jemně grilovaného lososa překápnutého citronem s pudingem, který tvoří delikátní mix sraček, moči, sražené krve a zvratků ozdobený mátou. Barcelona je prostě nádherná a to nejen díky teplotě vzduchu, která je i v polovině února kolem 15ti °C. Nasnídali jsme se v anglickém stylu (vejce, slanina, zelenina a hranolky) a poté jsme procházeli městem. Nejprve jsme došli na La Rambla, což je ekvivalent berlínského Unter Linden nebo českého Václaváku, jen tam není tolik feťáků jak u nás, alespoň ne takových, aby to na nich bylo vidět. Následoval park Ciudatella s naprosto kouzelnou fontánou, poté přístav, socha Kryštofa Columba a pozdní menu o dvou chodech v jedné restauraci blízko La Rambla. Po sedmi hodinách chození jsme skončili na hotelovém pokoji a první věcí, kterou jsme potřebovali byla sprcha a vyčištění si zubů. Trochu mě zaskočilo, že mimo klasického mýdla a šamponu jsme měli přichystán i zubní kartáček v igelitové fólii a jeden holící břit na jedno použití. Šampón žel bohu moc nefungoval a moje před cestou umyté vlasy i po jeho aplikaci nevypadaly nic moc. Ale na to jsem si už zvykl. Ostatně to ani nijak zvlášť nevadilo, protože na fotkách stejně moc často nebývám. Nefunkční wifi v hotelu nám tak ani moc nevadila. Až později nás zamrzela…

Na hotelu jsme strávili asi dvě hodiny a poté jsme zašli mrknout na magickou fontánu, což je barevná kombinace vodotrysků a občas i s hudbou. S Křižíkovou fontánou nemohu porovnávat, ještě jsem neměl tu možnost ji vidět. vyzkoušeli jsme místní metro a večer za tmy zkoukli Sagradu Familiu, nicméně vzhledem k tomu, že byla nasvícená jen zepředu a přitom zezadu vypadala ještě lépe, rozhodli jsme se, že k ní zajdeme i za světla. Už se na nás podepisovala cesta i celodenní chození a tak jsme zamířili do gay čtvrti, která byla blízko našeho hotelu. Bohužel jsou Španělé národem pozdně nočním. Většina podniků byla ještě v deset zavřena (o víkendu!) a zbytek zel prázdnotou. Nakonec jsme vybralli podnik, kde bylo asi patnáct lidí a dali si pivo. Cestou do tohoto podniku jsem si všimnul cedule, která zvala na sledování sobotního zápasu Barcelona-Malaga do baru. Pojal jsem podezření, že je něco špatně, protože na tento zápas jsme měli vstupenky. Ale měl se hrát v neděli v osm večer. U vstupenek byl papír, kde jsem si zapamatoval čas 22.00, tedy změnu, ale ani jeden z nás nezkontroloval, zda se neposunul nejen čas, ale i datum. Posunulo se obojí! Vzhledem k tomu jak jsme byli vyflusaní po cestě, bychom ale dost možná zápas v sobotu stejně nedali. Na stranu druhou jsme buď mohli přizpůsobit program prvního dne, abychom šli na zápas méně unavení nebo jsme alespoň mohli ty vstupenky střelit a za peníze jíst a pít minimálně den. Bohužel během deseti minutového připojení v parku jsme maximálně aktualizovali Facebook a protože na hotelu byla wifi mimo provoz, k netu jsme se už ten den z počítače nedostali. No náladu nám to opravdu moc nezvedlo. Na stranu druhou nejsem ten, kdo by se vyžíval pláčem nad rozlitým mlékem. Změnit už to nešlo. A tak jsme se vrátili kolem půl dvanácté na hotel vyčerpaní jsme brzo usnuli.