Růžový shit alias "Prohlášení poplatníka daně z příjmu FO ze závislé činnosti a z funkčních požitků" se mi nakonec podařilo vyplnit s pomocí slečny v práci, která mívá stejný problém a měla naštěstí fotokopii svého minulého prohlášení. Zjistil jsem, že tento papír neumí vyplnit sám od sebe nikdo, koho jsem ten den potkal (tedy asi 7 dalších lidí, kterých jsem se na to ptal). Myslím, že to je velmi smutný případ byrokracie v naší republice. Nakonec se mi ale s touto vydatnou pomocí zadařilo a doufejme, že se podobná situace nebude za rok opakovat. Vzhledem k tomu, že jeden list platí tři roky, příště snad budu mít mustr (vzor) přímo před sebou.

Seriál Californication není zdaleka tak špatný jak jsem čekal, toť si třeba přiznat. AdaMMovo přirovnání k Nicku Twispovi (Mládí v hajzlu) ve věku 42 let je myslím dost trefné. Jinak jsme v pátek přivítali návštěvu – Pavla a Vojtíška. Právě s nimi jsme zašli lehce v předstihu na Valentýnskou večeři. Nebyla to večeře ledajaká, ale díky postřehu mého vrchního plánovatele a mého životního partnera, jsme měli rezervaci v restauraci "V zátiší", která je v TOP 5 Mauerova výběru a kterou mimochodem zmiňuje i slavný průvodce Michelin. Zmiňuje ji asi právem, protože to co jsme jedli bylo o dva levely výš, než to, co jsem jedl do dnešního dne. Odstartovali jsme samozřejmě s Amuse Bouche, polévkou z opečené zeleniny. Následovala kulajda s hříbky a křepelčím vejcem a byla naprosto exkluzivní. Společně s ní nám byla servírována křepelka na medovině s krupicovým rizotem a rozhodně bylo i toto jídlo velmi chutné. Poté přišla na řadu svíčková. Omáčka byla velmi dobrá a chutnala klasicky, nicméně maso v podobě dvou medailonků bylo měkké a šťavnaté, uvnitř růžové a připomínalo medium steak, byť bylo samozřejmě ne tolik vysoké. K tomu byl podáván bylinkový knedlík a svazek křupavých fazolek obtočených slaninou, nechybělo klasické kolečko citrónu s brusinkami (na něž se nedostavila alergická reakce, jak je zvykem na ty z IKEA obchodu). Ani tomuto chodu nebylo absolutně co vytknout a třeba fazolky mě doslova nadchly, takže jsme je při sobotním nákupu ihned zakoupili. Poté přišel na řadu moučník, což byl teplý karamelový perník s malinovou omáčkou a ořechovou zmrzlinou. Nejsem do perníků blázen, ale tohle teda byla opravdu příjemná tečka, pokud nepočítám tečku v podobě čokoládových bonbónů. Díky měsíční akci (která končí v pondělí) i s nějakým dalším drobným pitím zhruba 700 Kč na osobu, což je naprosto bombastická cena za jídlo, které má 2x intenzivnější chuť než to, co běžně jíte. Následovala malá zastávka v dalším z podniků, které zmiňuje Mauerův průvodce a to konkrétně restaurace Barbar. Zde jsme si ale dali jen panáka a šli jsme domů. Za návštěvu ale stojí Barbar určitě, protože jeho interiér je opravdu originální a mile překvapil.

V sobotu jsme se otočili na oběd u rodičů Maroshe, kde se sešly obě Maroshovy sestry. Patrik měl svátek a Darinka narozeniny. Můj druhý táta napekl dva pekáče řízků, udělal skvostný salát a tak přežírací orgie samozřejmě pokračovali. Poté jsme zamířili do galerie Rudolfinum na výstavu fotografií Herberta Tobiase (1924-1982). A v superlativech mohu pokračovat, protože je to pravděpodobně nejlepší výstava fotek, kterou jsem zatím navštívil. Vstupné je 120 Kč a výstava potrvá do 28.3.2010 a rozhodně vám ji doporučuji! Expozice se nachází v celkem pěti sálech a jestli někdo uměl fotit, je to tento (pro mě donedávna neznámý gay fotograf). Pravda, velká část fotek se věnuje i mužskému aktu, takže nic pro homofoby, ale ti asi moc často můj blog nečtou, což? Doma kluci uvařili večeři – těstoviny s rajčatovou omáčkou a bazalkou a poté co se odebrali domů, jsme s Maroshem seděli u PC (chtěl jsem dodělat pár věcí do práce) a koukli se na další díl Californication a Cougar Town. Spát jsme šli kolem půl třetí. Valentýnský víkend proběhl naprosto skvěle. A příští sobotu oslavíme s Maroshem 15 měsíců vztahu. Vypadá to, že se mi podařilo najít toho pravého a to je to nejkrásnější, co mě v mém životě potkalo.