Tak jo. Přiznávám, že jsem neměl moc času. Od pondělí mám práci a není to ta pozice provozního pracovníka v bance, kde mi po druhém kole bylo naznačeno, že se italskému panu řediteli vlastně moc nelíbím. Přesto jsem nakonec druhým kolem prošel, ale v té chvíli si banka uvědomila, že nemá možnost někoho nově příjmout, je krize a dají mi vědět do týdne. To udělali, ale v té chvíli se již vyjasnila možnost pracovat jinde a mít kreativnější zaměstnání. Dvě noci se mi spalo fakt špatně a občas mi ze stresu bylo až na zvracení, ale nakonec jsem se v pondělí rozhodl a ačkoliv jsem ještě neměl podepsanou smlouvu na druhém místě, banku jsem odmítl. Bylo to těžké rozhodnutí v této době odmítnout docela jistý a pohodový flek. Na stranu druhou se za posledních pár měsíců ve mě naakumulovalo tolik energie, že potřebuju výzvu. Ulevilo se mi značně a nyní se už věnuju práci. Zbývá podepsat pracovní smlouvu a zajít (snad na delší dobu naposled) na pracovní úřad. V době kdy se i nadále zvyšuje nezaměstnanost a to i v Praze je to pro nás dva s Maroshem skvělá zpráva. Pravda, stres doléhá i na Maroshe, kterého teď ještě zklátil nějaký virus. Ale jsem v tomto optimista. Bude líp a z jednoho platu se uživíme stejně jako z dvou podpor od pracovního úřadu. O nic jiného teď nejde.

V pondělí jsem po pracovní schůzce zašel na pivo s AdaMMem, Barčou, Kentekem, Verčou a Buchťákem, ale byl jsem tak utahaný, že jsme s Maroshem zalezli v deset do postele. Vzbudili jsme se o půl šesté a po menším sexíku jsem znovu usnul. V úterý jsem již pracoval, potom jsem vyřídil nákup jídla a léků pro maroda a doma jsem znovu pracoval, protože jsem už hodně dlouho neměl takovou chuť něco dělat. Večer jsem si dal 15 minut Quake, připravil si podklady pro podepsání pracovní smlouvy a napsal tento blog. Nyní jsem opět šťastný. Ničeho víc nežádám. Jmenovat tu svého zaměstnavatele ani zabývat se konkrétnějšími detaily mojí práce nemám v úmyslu. Život je boj, to jsem se naučil.