V úterý jsem vyřídil všechny věci související s výstupem z práce a pobavil se naposledy obšírněji s exkolegy (mají i jméno pravděpodobné šampiónky, která má asi za úkol sbírat informace a donášet je k rukám nejvyššího – tolik domněnky). Chápu, že právě oni řeší víc než já, komu věřit či nevěřit. Ona nedůvěra v pracovním týmu je věc zlá a to si pak můžete do etické příručky zaměstnanců napsat plno slovíček o férovosti a etice a stejně to pravda nebude. Doporučení kolegům, aby se se mnou už víc nebavili jen zapadá do těch podivných odchodů, které nastaly v minulosti. Dosud každý exkolega který odcházel, se v moment odchodu stal v očích vedení doslova arcisatanem (jednou dokonce pojmenovaným jako zrádcem). Tuto kapitolu jsem nicméně uzavřel a potom šel odfotit většinu ponožek. Ve středu jsem ještě ráno lítal kolem nevyřešených restů ohledně financí. Většina věcí uzavřena jest, snad až na peníze za poslední focení klubu, ale tam je to moje vina, že jsem si to nedokázal vybrat. Směnil jsem peníze, koupil tatarku a hořčici do Anglie a odpoledne jsem dostal migrénu, že jsem byl rád, že jsem dojel domů. Jediné co na tohle vždy zabírá je spánek. Takže není divu, že jsem se po čtyřech hodinách probral v jedenáct večer docela odpočatý. Ve dvě jsem to ale zabalil a šel na dalších 5 hodin spát.

Ve čtvrtek jsem den mohl začít docela brzo, byť vlak v 8:39 jsem stíhal jen s vypětím všech sil. Vyzvedl jsem si nový řidičák i občanský průkaz a přihlásil se na úřad práce. Takto shrnuté to vypadá na dvacetiminutový výlet do Rosic, ale ve skutečnosti mi to zabralo daleko víc času. I když pracovní úřad byl pod dvě hodiny, což je docela fajn čas. Pravda, díky blbnoucímu dotekovému displeji několika lidem přede mnou nevyjelo pořadové číslo, takže jsem nějaký čas tímto ušetřil. Když jsem došel velmi rychle na řadu, zjistilo se, že jsem údajně stiskl špatné dveře, ale trvám na tom, že jsem se přesně řídil instrukcemi. Naštěstí mě pak paní přepojila rovnou, takže jsem nemusel znovu čekat a o tři čtvrtě na dvanáct jsem už seděl ve vlaku na Brno. Pak jsem už zašel jen na VZP a protože jsem si ráno zakoupil lístek do Prahy na jediný nevytížený spoj v 16:00, vyšlo to tak nějak akorát.

Zítra už nás dva čeká Londýn. Těším se na Liborka, těším se na nové známé, těším se na město, na focení. Bohužel mi nevyšla očekávaná pozice, takže uvidíme kam se vrtnu. Možná to ani IT nebude. Každopádně přeju všem čtenářům pěkný víkend. A nakonec jedna úsměvná hláška z busu Student Agency: "Omlouváme se za nefunkční DVD systém, ale během cesty se budeme pokoušet tuto poruchu zprovoznit", inu zprovoznit poruchu je někdy těžké…