Včerejšek vypadal docela normálně, ale už odpoledne nebyl nezaměstnaný jen Marosh, ale i já. Ani nevím, zda mě to trápilo nebo se mi spíš ulevilo, ale výhled do budoucnosti je samozřejmě komplikovaný. Za tento rok jsem toho moc neušetřil, protože jsme pořád někam jezdili. Na stranu druhou, rušit naplánovaný a koupený let do Londýna se mi nechce, zas tolik bychom tím neušetřili. Samozřejmě, že dnes budeme s Maroshem hodně diskutovat o tom všem i o další budoucnosti, nicméně zatím jsem toho názoru, že každý konec skrývá jiný začátek. A ten můj je prostě víc jak 200 km od Brna. Skoro mám pocit, že se opravdu těším na cokoliv, co mě potká. Zajisté to bude těžké, zajisté to bude tvrdé, ale snad se mi podaří vykrýt nadcházející finanční výpadek nějakým drobným focením. Mimo běhání po firmách, úřadech práce a podobně si tak snad najdu konečně čas na vytvoření katalogu, abych konečně mohl začít nabízet fotoplátna. Samozřejmě, že uvítám od vás jakoukoliv nabídku k práci v Praze – IT, focení, ale možná i klidně něco jiného…