Tak v pátek jsem lehce unaven dorazil do Prahy. Večer jsme strávili tím, že jsme poslouchali hudbu. Přiznávám, že Marosh patří v hudbě k docela hardcore znalcům. Myslím, že v telefonu poznám kdo mi volá, že i v animacích poznám podle hlasu herce, nicméně z jeho otázek: "Kdo to zpívá?" jsem byl docela znechucen, protože co si budeme povídat, já nedokázal správně odpovědět ani na 10% jeho otázek. Inu to mám za svoje podobné dotazy na filmy a herce. Každý jsme expert/úchyl zkrátka v něčem jiném. Taky jsme v pátek ochutnali zubní pastu známou z televizní reklamy s jablkem a zubem. To že je tělové barvy se překouslo snadněji, než fakt, že je díky bikarbonátu sodnému docela dost slaná. Čistili jste si někdy zuby solným roztokem? Je to KEKL, nicméně po třech dnech soustavného používání mám pocit, že to člověk přestane vnímat a ta chuť mu přestane i vadit, což teda neplatí o té barvě…

V sobotu jsme ráno vstali až kolem desáté, ale díky dnům Marianne jsme vyskočili z postýlky, udělali nákup v Rosmannovi, dali si kafíčko v Coffeheavenu a zamířili na oběd k rodičům v Praze. Jedli jsme lečky se zelím, což jsou těstovinové flíčky se skoro karamelovým zelím (2 hodiny dušení bez podlévání) a potom jsme se vypravili do Hudlic. Tam jsme popřáli Mirce k narozeninám, babičce ke svátku a na odjezdu jsem si (při kontrole, zda jsem hovínko v trávě nerozšlápnul já) všimnul, že mám díry v obou podrážkách. Tato skutečnost mi objasnila, jak se mi do bot dostala voda při minulém deštíku. A samozřejmě nás taky nasměrovala do obchodního domu Arkády na Pankráci, kde bylo dost obchodů s obuví. Odcházeli jsme uspokojeni oba dva. Já si koupil nové Nike boty stejného střihu, takže lze očekávat, že vydrží maximálně dalších 8 měsíců se slevou 300 Kč a Marosh si koupil Adidasy se slevou 500 Kč, děkujeme Marianne. Pravda, po příchodu domů jsme našli krabici od minulých Niků a v letáku jsem se dočetl, že to je tenisová obuv s "vlastnostmi odlišnými od běžné obuvi", tudíž reklamaci oněch děravých zakoupených 18.1.2009 považuji za bezpředmětnou a pochybuju, že by proběhla kladně. Večeře, milování, chvilka internetu pro oba a poté jsme koukli na TV Barrandov. Přiznávám, že Rambo není hrdina, který by mi někdy přirostl k srdci, nicméně musím přiznat, že to čtvrté pokračování mělo šťávu, bylo pekelně krvavé a špinavé, ale přesně tohle je to, co odlišuje pořádný akční film od sterilně čisté a umělé holywoodské pseudoakční produkce, kterou nám tvůrci léta předkládají jako akční filmy. Ne ne, tady se umíralo po stovkách a bylo to cool.

V neděli jsme vstali taky kolem desáté. Den jsme začali tím, že jsme si to pěkně rozdali a pak se spokojeně nasnídali. Já si pořešil svůj facebook a maily, kývnul jsem na nafocení 6ti triček pro Amnesty International a Maroshek si připravil nějaké podklady pro prezentaci, načež začal dělat oběd – bramborové noky s kuřecím masem, žampiony a chardonay omáčkou. Bylo to výborné! Následně jsme se vypravili do Erotic City, kde pokračovaly slevy s Marianne. Náš oblíbený lubrikační gel sice přestali prodávat, ale našli jsme jinou značku a jako bonus jsme dostali malý cestovní vibrátor "Ladyfinger". A protože Marosh svoje šidítko má, byl "Ladyfinger" (docela malý naštěstí) přiřknut mojí osobě. Poté jsme se vrátili domů, pomohl jsem Maroshkovi trošku s výrobou prezentace, otevřeli jsme si víno a neděle tak nějak protekla kolem. Večer jsem na popud Maroshe vyrobil rybí pomazánku a trochu jsem ji zabil hořčicí, nicméně byla evidentně dobrá, jinak by si Marosh nepřidával další krajíček chleba :). Následovala československá Superstar, vyzkoušení nového gelu a spánek…

Jinak jsem si všimnul, že Paroubek zase prská kvůli tomu, že "Vinit ČSSD za poškození ČSA je skandální", ale nějak mi není jasné, čí to teda je vina, když ne ČSSD, která tam vymyslela trafiku pro exministra Tvrdíka (současného volebního manažera ČSSD). Je podivuhodné, že až do Tvrdíkova příchodu ČSA skvěle prosperovala. Po jeho příchodu se to ovšem otočilo, nově dosazený (Tvrdíkem) management firmy nakoupil zbytečná a nevyužitá letadla, navýšil mzdy skoro o třetinu, nakupoval luxusní služební auta. Zkrátka klasický tunel udělaný tak, aby nebylo nic úmyslně dokázatelné. A nyní oranžový prasopes štěká a rozčiluje se, že by snad někdo tohle mohl vytahovat a vinit ČSSD z takových prasáren. Paroubek se nestydí popřít kdykoliv ani svoje vlastní slova a přitom má podporu třetiny národa. Není to smutné? Do budoucna vidím stejné řešení jako nakladatel Reiner, který poukazuje na jedinou funkční demokracii v minulosti – v Aténách, v dobách Periklových, jehož zákon o občanství jasně stanovil, že "demokracii je nutné omezit na určitý počet osob". Volit členy rady, případně být za ně zvolen, mohl jen občan – a tím se nestal každý. Dokonce i ve skupině, z níž se občané rekrutovali ("lepší rodiny"), se občanství nepřidělovalo automaticky, ale až po "prověrkách" a ve výsledku měla hlasovací právo asi pětina lidí, kteří v aténském městském státě žili. Reiner to možná myslel tak nějak typicky pluháčkovsky, tak nějak ironicky. Nalejme si čistého vína a přiznejme si to: Demokracie nastavená tak, jak dnes nastavená je, neuvěřitelně brzdí rozvoj společnosti i státu. Místo řešení zásadních problémů se tu řeší třetím rokem to, zda má být poplatek 30 Kč u doktora, což je malicherné a směšné. Většina těch, co na tento poplatek žehrají jsou lidé, kteří denně vykouří krabičku cigaret nebo si dají v hospodě čtyři piva. Dnes se totiž za chudáka považuje každý, kdo nevydělává alespoň průměrnou mzdu a na tu nedosáhne víc jak 60% populace.