Čtvrtek byl velmi speciálním dnem. Jednak jsem do svého neuklizeného bytu musel pustit přepadovku ve složení František, Eva a jejich kolegyně a jednak jsem měl tak děsivě silnou migrénu, že jsem kolem osmé skončil v posteli. Bolest jsem téměř okamžitě zaspal, nicméně v osm večer chodím spát 0-2x za rok, takže jsem se vzbudil o půl čtvrté ráno. Znovu usnout se mi nedařilo a tak jsem si ubalil jointa a ze stolu na mě mrkala Plznička v plechu, kterou jsem plánoval vypít večer. Nu což, tak jsem si ji dal před pátou ráno, pustil se Denní hlídku a nakonec jsem ještě na hodinu zabral. Do práce jsem dorazil s čistou hlavou po deváté. Nezdržel jsem se dlouho a vyrazil v půl jedné do Prahy. Přivítali jsme se s Maroshkem, ochutnal jsem jeho výtvor na sobotní odpoledne – játra na cibulce (fakt moc dobrý) a zašli jsme do Cinema City na film "Piráti na vlnách". Stejný nápad měli ještě 3 další lidi, což mi přišlo docela málo. Mimochodem je to film, který si v rámci žánru (britská komedie) zaslouží tak 9/10. Film, který opravdu pobaví a film, ve kterém vypadá i šedesátiletý Bill Nighy docela dost sexy a film, který mě přesvědčil, že i P.S. Hoffman umí zahrát sympaťáka. A samozřejmě nemohu zapomenout zmínit soundtrack, který letos už asi moc věcí nemá šanci překonat. Jsou věci, jako třeba některé šedesátky, které nikdy nebudou out…

Tím ale den ještě nekončil. Po výborné večeři – losos a salát, jsme zašli do podniku Erra na pivo, potažmo víno. Viděli jsme se tam se Zbyňkem, Hynek dělal, že tam nikdo z nás není a pak taky dorazila omladina v podání Honza a Filip. Poté jsme na chvíli skončili o ulici vedle ve Friends. To pro mě bylo trochu zklamání, přiznávám. Nebyl jsem tam dva možná tři měsíce a přesun DJského pultu naproti baru, do tohoto prostoru (mezi bar a DJ pult = taneční plac?) postavený stolek. A hudba osolená tak, že když jsem si chtěl s někým povídat, musel jsem mu jazykem čistit ucho. Jestli by tomuto klubu prospěla nějaká změna, tak vrátit vše do původního stavu a taky aby se někdo věnoval světlům. Aspoň nějaký primitivní program. Hodinu jsme seděli pod červenýma LED bodovkama rozprostřených do celého prostoru. Znám i pár jiných barev…

V sobotu jsme vstali před polednem, dali jsme si jatýrka na cibulce a vyrazili jsme na rodinné grilovaní do Hudlic. Za volantem tam jsem byl já a i když jsem si nebyl moc jistý svým umem, nakonec jsem překonal svůj minulý výkon alespoň v tom, že jsem již nejel na dálnici 80-90 km/h,, ale ručička tachometru se podívala i ke 130ti. Grilovalo se na zahradě, bylo veselo, pomohli jsme pokropit zahradu vodou a přecpaní jsme dostali i výslužku v podobě fazolových lusků na smetaně, které chutnali jako nedělní večeře naprosto famózně! Samozřejmě jsme byli tak unavení, že jsme nakonec skončili v posteli a pustili si jen film Love Actually (stejný autor jako Piráti na vlnách – Richard Curtis). No bylo to tak dobré, že jsem Maroshe donutil sjet i bonusový materiál…

V neděli jsme začali obědem, pak výstavou Roberta Vana a protože byl přítomen i sám autor, nechali jsme si zakoupené pohlednice rovnou i podepsat. Jinak výstava je to pěkná, prostory Mánesa bohužel skleníkové, ale s tím se nedá nic dělat, protože pokud chcete výstavu vidět, nečekejte na podzim. Výstava trvá jen do 9.9. 2009, takže se určitě koukněte na ony platinové tisky. Ne všechno se mi líbilo, ale bylo tam dost dobrých fotek, o tom žádná. Následovala nej zmrzlina v Praze na ulici Rytířská – Angelato, kde umí pistáciovou, která opravdu chutná po oříšcích a jogurtovou, která je fantastická. Za čtyři kopce dáte 130 Kč včetně dvou čokokornoutů, ale myslím, že to opravdu jednou za čas stojí za to. Poté jsme strávili část odpoledne v Erra café, kam dorazil i Zbyněk. Jen tak kecat a popíjet vinné střiky bylo opravdu příjemné!

A nakonec tu máme jeden link, na který mě upozornil Sata. Je to link o fašistických metodách organizací, které by se měli starat o lidi, ale ve skutečnosti je to možná trochu jinak…