V úterý jsem měl domluvenou schůzku s panem doktorem ohledně zad. Pan doktor byl sympatický, milý a poslal mě na rehabilitace. Prvních 5 telefonních hovorů bylo ukončeno s tím, že volaný právě hovoří. Když jsem se dovolal, dostal jsem jiné telefonní číslo, kde dalších 5 hovorů bylo "chyba spojení" (asi bylo vyvěšeno). Nakonec jsem se tam po třetí hodině dovolal. "A nechcete se přijít objednat osobně? Pro nás i pro vás by to bylo lepší." "Ale pro mě je to přece jedna zbytečná cesta…", namítl jsem. "To bydlíte tak daleko?" Ne, nebydlím tak daleko, takže jsem nakonec souhlasil s tím, že tam zajdu objednat se osobně. I když nemohu říct, že jsem z toho nadšen. Vzal jsem si ale v ordinaci leták se cviky na balonu. Konečně využiju daru od Robiho a Pepíka!

Zbytek dne probíhal stejně monotónně jako ty ostatní všední dny. Kafe v Sunakashi a několika hodinové upravování fotek. Pak domov, vyprání prádla, televize, internet a spánek. I když mám sotva tři týdny po dovolené, už jsem zase utahanej a unavenej. K bližšímu zkoumání PHP jsem se nedostal, dnes si nainstaluju na netbook webserver a uvidíme. Ze zpráv stojí za poslední dobu za zmínku jen topení se romského syna barona (nesprávně označovaného jako prince) z Rumunska. Je mi jasné, že se ozvou jedinci, kteří mi budou tvrdit, že jsem rasista. To odmítám, fakt by mi stačilo, kdyby se měřilo stejným metrem Čechům, Rómům i cizincům. Každý den co leží onen kluk v nemocnici v komatu stojí nemocnici 100 000 Kč a samozřejmě, že nebyl nijak pojištěný. Původně se jeho příbuzenstvo nastěhovalo na parkoviště, poté byli přesunuti do kempu. Po třech dnech, kdy za kemp platilo město a kdy si měli kemp začít platit sami Rómové se nakonec všichni sbalili a odjeli kempovat k přírodní památce – Počernickému rybníku. Aby se tam dostali, museli nejdřív strhnout značku zákaz vjezdu. Podle rumunských Rómů by bylo řešením, kdyby jim město nabídlo nějaký prostor k parkování a kdyby si úředníci brali k jednání s nimi tlumočníka. Ani bych se nedivil, kdyby to tak díky pozitivní diskriminaci opravdu dopadlo. Z toho je mi trochu smutno. Kdyby Čech dojel třeba do Itálie a stalo se mu něco podobného, musel by si kemp zaplatit. Za zničení značky by dostal pokutu a kdyby chtěl, aby mu někdo poskytl zdarma parkoviště a na jednání s ním někdo bral českého tlumočníka, asi by neputoval do vazby, ale do blázince. Češi se ale často rádi nechají vydírat, to je vidět i na štědrých sociálních dávkách, které stát poskytuje všem těm (nehledě na barvu pleti), kterým se vlastně dělat nechce a nikdy nechtělo. Ale kdoví, třeba se opravdu najde někdo, kdo jim nějaký kus místa dá, aby mohli čekat, zda se chlapec z komatu probere.

Nejdůležitější ale je, že ČR má na svých místech ty pravé lidi…