Návratem do reality měl být čtvrtek, ale to uklízení Maroshova bytu nebylo nijak stresující nebo zlé, zatímco Marosh utíral prach a luxoval, já se pustil do kuchyně a koupelny. Večer jsme vyrazili k rodičům a docela jsme se opili (dvě sklenky vína a dva panáky malinovice) a náš sexuální život se po útlumu na dovolené vrací do svých kolejí :). V sobotu jsme ráno zajeli k mým rodičům, kteří se docela dobře vypořádávají s faktem, že holka od nejstaršího syna je kluk a taky jsem dokoupil žárovku do lávové lampy, kterou mi před osmi měsíci darovala Barča od AdaMMa. Večer jsme zašli s Monikou na pivo a v neděli jsme okusili místní hostinec U lasa. Za ty 4 roky, co jsem tam jedl naposled, se bohužel moc nezměnilo. Servírka je mladší a míň otrávená, ale jídlo je i nadále hrozné a určené těm, kteří ztratili chuť a čich. Odpoledne jsme se rozloučili a Marosh vyrazil směr Praha. Já jsem sice původně plánoval si dát kafe, ale pak jsem si umotal jointa, pustil si k tomu Harryho Pottera 3, jeden díl hotelu Babylon a pak už byl jen čas na dalšího jointa a spánek…

V pondělí byl čas ukázat se po dvou týdnech v práci. FUJ! Kopr jsem ale měl jen maličko, dvě hodiny mi trvalo probrat se poštou, nabídl jsem kolegům raritu zde neviděnou – modré Davidoff a docela to šlo. Skoro jsem měl pocit, že jsem se tam těšil. Po práci kávička v Sunakashi, pro které bych měl sestříhat z dosavadních DVD několik hodin trvající megamix. Upravil jsem asi 150 fotek, 30 jich smazal a čeká mě už jen posledních 150 kousků. Marosh se jich už nemůže dočkat a já budu taky moc rád, když to dokončím, vyberu pár kousků pro fotobanku a pár do katalogu (na výběr fotek k výrobě se fakt už moc těším) fotek k prodeji na plátně. Mimo to jsem prolétl pracovní pozice v Praze. Nic moc, jako vždy. Do MP3 playeru jsem si dal pár písní od Frankmusik a La Roux (docela bodují v anglické hitparádě) a tak se mi šlo městem docela příjemně. Samozřejmě, že je to nezvyk nemít tu svého Maroshe. Ano, stýská se mi a nemůžu se dočkat, až budu s ním. Škoda. že se ten pátek zdá tak daleko!

P.S. Moje drahá polovička našla stránky "fotomistra" a sice to není tak velká bžunda jak jsem čekal (pár fotek je docela dost v pohodě – i když například sekce Praha je trochu děsivá), ale stejně si myslím, že slovo kompozice by pro člověka co se pokouší fotit nemělo být nadávkou nebo něčím neznámým. Ale možná se pletu a časem bude i v jeho rukách Nikon D90 k něčemu…