Kréta je opravdu nádherné místo. Na pár podivností vás pravděpodobně libovolný průvodce upozorní už před odjezdem. Vodu je lepší kupovat balenou, jinak by vás mohla trochu prohánět, řekla nám průvodkyně Čedoku, nicméně průvodce Lonely Planet píše, že vodu z kohoutku lze pít bez problémů. Na Krétě stejně jako v celém Řecku například nevyhazujete použitý toaletní papír do toalety, ale vedle do koše, protože místní kanalizace nejsou dimenzované na toaletní papír. Zvyk pro středoevropana trochu barbarský, nicméně když si to člověk zafixuje, dá se na to rychle zvyknout. Mimochodem koupelna s toaletou byla příjemná, nicméně opět jsem se dostal o level dál v tom, co všechno snesu na WC. Zatímco co Marosh doma nemá na WC dveře, jen závěs a nějakou dobu jsem si na to zvykal, tak na Krétě na stěně naproti toaletě umístnili velké zrcadlo. Koukat se sám na sebe během konání velké potřeby mi však brzo přestalo vadit. Již při našem příjezdu sluníčko pálilo, všichni z restaurací se předbíhali s tím, kde mají dobré jídlo a pití a moře mělo těžko uvěřitelných 29°C. Nevím zda je to všude na Krétě, nicméně ve Stalidě, kde jsme trávili naši dovolenou do moře musíte ujít aspoň 20 metrů, aby vám začala sahat lehce nad kolena, takže i neplavci si mohou dovolit plavat či jít několik desítek metrů od břehu. No a po chvíli se rozkoukáte a zjistíte, že ne všechno je na Krétě tak, jak jste plánovali…

Například zatímco při hledání zájezdů na netu jsme si opravdu pohlídali, aby na pokoji byla klimatizace, při spěšném hledání last minute zájezdů v katalogu Čedoku jsme se spokojili jen s tím, že na pokoji je. Fakt, že její zapnutí bude i v sezóně (což mají jinde jako standard zdarma) stát denně 6 euro samozřejmě nikdo nezmínil. Lehátko 2 eura, to stejné slunečník, což se dá pochopit na pláži, nicméně fakt, že stejné taxy platí i u hotelového bazénu je prostě trapas. Nakonec vás výhodný last minute za desítku na osobu výjde s poplatky na 14 000, dalších 50 euro zaplatíte za klimatizaci, 15 euro za trezor, 50 euro za lehátka a slunečníky a tak dále. To si nestěžuju, jen je dobré s tím dopředu počítat. Koupě piknikové deky McKinley už v ČR ale stejně lehátko nenahradí, protože velejemný písek budu vyklepávat ještě měsíc odevšad. Ale abych si jen nestěžoval, je tu božsky. Například tuňákový salát za necelých 6 euro jsem ani nedojedl jak byl obrovský (mimochodem to byl nejlepší tuňákový salát, jaký jsem kdy měl). Místní sýr feta mi taky zachutnal a do kufru si jistě přibalíme i nějaký ten olivový olej, který je údajně vyhlášený. Za první dva dny jsme tu toho ještě moc neprožili, byli jsme hlavně na pláži a v moři, ale máme v plánu si půjčit auto, takže se tu asi jistě ještě o Krétě rozepíšu. Zatím se mějte krásně a já jdu pryč od počítače, protože dovolená se má trávit jinak než u klávesnice notebooku.

A teď ještě jedno malé negativum týkající se jídla. Po třech dnech mám pocit, že národním zvykem je přidávat do mnoha jídel kopr. Taky místní úpravu brokolice bych označil za docela nechutnou. Co se kouření týká, v Řecku a potažmo Krétě sice platí zákaz kouření v restauracích a na veřejných místech, ale málokde se setkáte se stolem bez popelníku. Řekové jsou docela náruživí kuřáci, takže se tu na to moc nehledí. Na co se naopak hledí (alespoň dle průvodce) je držení drog, za které tu jsou docela vysoké sazby a zákon nerozlišuje mezi pouhým držením drog a jejich distribucí, takže dovolenou na Krétě je vhodné si naplánovat jako abstinenční kůru :).

Na hotelu jsme se seznámili i s pár Čechy. Jeden tu například tráví čas s kamarádkou a získal zájezd se slevou, protože ji tu fotí pro cestovku. Den jsem mu i věřil, že je fotograf, nicméně po shlédnutí tří fotek mi došlo, že fotografický um nezáleží na tom, zda máte nejnovější Nikon D90 s bleskem SB-900. Přepálené večerní fotky s ohuleným bleskem, naprosto nechutné vyvážení bílé s nádechem do modra (noční fotky pobřeží) a absence polarizačního filtru při focení na pláži, to vše jsou znaky toho, že stačí mít solidní foťák a firma si vás objedná, aniž by ji zajímalo jak kvalitní fotky dodáte. Uvidíme, až se k nám dostanou společné fotky, které pořídil, ale myslím, že překvapit mě může už jen příjemně. Lehce rozčarován jsem i z našich spolucestujících. Zatímco přítel Tomáše je příjemný kluk, mám pocit, že Toma brzo pošlu do hajzlu. Dnes u bazénu jsem mu již lehce naznačil, že moje ego a jeho ego nejsou zcela kompatibilní a bylo by vhodné občas brzdit (z obou stran, taky se mnou není snadné vyjít), ale zatím se to asi míjí účinkem. Uvidíme, zda se hotel Zephyros stane v příštích pár dnech účastníkem vraždy a kdo z nás dvou bude pachatel a kdo obět, ale po dopolední jízdě na banánu se situace stabilizovala a jdeme si na nervy míň (jízdou na banánu je myšlena místní mořská atrakce, hovada!!!!!).