jediné přikázání a jediné tabu…

Ten kdo čte tyhle stránky delší dobu ví, že obvyklé společenské konvence neřeším a prozrazuju tady všechno. Tentokrát ale nastal problém, který je příliš intimní na to, aby si ho četli cizí lidé. Ten problém se netýká jen mojí osoby, ale i dalších. Proto řeknu dnes jen to, že když váš kamarád spadne z druhého patra a jeho nejlepší prognóza zní tak, že možná začne časem zase hýbat rukama, strávíte ten den všelijak.

A jak? Do toho vám s odpuštěním nic není…