Tak tedy mám za sebou naprosto skvělý víkend. V pátek dorazil Marosh pražský (Marianus Cajzlikus) kolem čtvrté do Brna. Ze všeho nejdřív jsme na to samozřejmě skočili a pak jsme vyrazili do města za Františkem a Evou. Vypili jsme láhev vína na hlavu, poté ještě nějaké a pak jsme se docela dost pohádali, protože nám ujel rozjezd, nicméně nakonec jsme přece jen vyrazili na Flédu spolu. Než jsme vstoupili do vyprodané Flédy, zastavili jsme se na nealko v baru dole, kde zrovna seděl Enimen. Mohl jsem tak konečně seznámit mého přítele s legendárním zvířátkem z Klacíkova. A pak jsme vyrazili nahoru. Dalo se očekávat, že na hvězdu velikosti High Contrasta bude plno a taky bylo! High Contrast hrál naprosto skvěle, ale v sále se nedalo moc ani dýchat ani tancovat. Zvuk taky nebyl úplně ideální, ale myslím, že při jeho vystoupení jsme nakonec oba dva zapomněli na hádku. Jinak mám jeden postřeh co se týká VJe. Jestli ty 3 loopy, co tam běžely během headlinera byly míchány naživo, začínám chápat, proč jsem si v Brně udělal svoje jméno tak snadno. Jestli za tento výkon dostal VJ jakýkoliv honorář, byl krutě přeplacený :).

V sobotu nás čekala návštěva u mých rodičů. Začala tak, že jsem znovu pěkně naštval Maroshe, protože jsem si opět nevypnul budík (jednou mě podřízne ve spánku). A tak zatímco já se po zamáčknutí mobilu otočil a spal dál, on už nezabral. Táta měl z fotografie koně 80x60cm evidentně radost, protože ji hned pověsil na zeď! Navíc to vypadalo, že díky tomu, že Marosh narozdíl ode mně a bráchy pozře bůček a ještě mu chutná (nechápu) si ti dva najednou padli do oka. Jistě v tom svůj fakt sehrálo i půl litru hruškovice, kterou ti dva spořádali. Cestou do Brna jsme ještě hodili bráchu i jeho přítelkyni na Kratochvilku, k rodičům přítelkyně. A tak zatímco doma jsme se naobědvali a spořádali plno zákusků i chlebíčků, tady nás čekala skvostná večeře! A taky úžasně živé štěnátko Jack Russell teriéra (foťák jsem nechal doma). Ukázal jsem na netbooku všem spoustu fotek a minimálně v rodině asi začínám platit za slušného fotografa :). No co vám budu povídat, sobota byla maximálně vydařená, byť skončila tím, že se Maroshovi po všem tom pití (a trošku Poppers) neudělalo nejlíp a byl si zavolat na WC.

V neděli jsme s řekli, že oslavíme i sedmý měsíc našeho vztahu a na oběd jsme zašli do sushi baru. Nepodcenil jsem to a pátral na webu. V Brně během května otevřeli 3 nové sushi restaurace a bary. Z jednoho blogu jsem zjistil, že nejlépe hodnocené je Momo Sushi na Solniční, kde je navíc instalovaný běžící pás – tzv. kaitan. Funguje to jednoduše, podle barvy talířku poznáte cenu pokrmu, která se pohybuje v rozmezí 50ti až 120ti Kč. Na návštěvu jsem se těšil opravdu hodně, což obvykle znamená více či méně velké zklamání. Ovšem ne tentokrát! Až na sushi s kousky chapadel jsem ochutnal vše, co jsme pojedli (což bylo 13 talířků se sushi). A jedno vedle druhého mi moc chutnalo. Ať už to byly kousky tuňáka, kousky s grilovaným lososem nebo nigiri s vaječnou omeletou (alespoň nějak tak jsme to zkoušeli identifikovat). Největší bombou pro mě byl ale moučník – Bruleé se zeleným čajem a dokonale skleněnou krustou. Díky tomu, že v neděli byla speciální akce – jakýkoliv talířek za jednotnou cenu 70Kč, jsme i nemálo ušetřili. Samozřejmě, že výsledný účet, který se za dva pohyboval kolem tisícovky, není zrovna lidovka, nicméně musím říct, že se mi stalo něco, o čem jsem si myslel, že je nemožné – odcházel jsem ze sushi baru přejezený! Některé holky to tam ještě zcela nezvládají a tápou, když se zeptáte, co je který kousek (ale rychle to umí zjistit), nicméně jinak je servis naprosto skvělý. Stejně tak mám jedinou výtku k prostředí a to jsou fotky jako dekorace. Přední část v pohodě, ty tři zadní fotografie mi ale nepřišly nijak úžasné a technické zpracování – foto na KAPA podložce – mi příjde nedůstojné pro tak skvělé místo! Jídlo mě ale naprosto nadchlo, což nemusí nic znamenat, přece jen nejsem odborník na sushi a byla to moje první návštěva takového místa (něco mi říká, že určitě ne poslední). V baru bylo docela plno, rezervovat si můžete konkrétní místo přímo na webu a návštěvu vám SILNĚ DOPORUČUJI!

Poté jsme potkali Moniku a spolu zašli na Moravské náměstí, kde jsme si dali kávu. Po rozchodu s Monikou jsme původně chtěli jít domů, ale nakonec jsem ještě Maroshovi ukázal Špilberk, koukli jsme do Vaňkovky a taky jsme zjistili, že mi pod bytem otevřeli druhou večerku. Sice zavírá dřív než ta stará, ale vzhledem k tomu, že je tam podstatně lepší (ne dražší) sortiment, je o dvacet kroků blíž a za pokladnou naleznete usmívající se personál (mimochodem asijského původu), asi je jen otázkou času, kdy ta druhá večerka zkrachuje. Už několikrát jsem tu psal o tom, jak jsou zásobeni jen ARO výrobky, často požadují drobné i když vytáhnete pětistovku a vůbec ten přístup je tam takový smutný. A protože socialismus tu už dvacet let není, docela jim tu novou asijskou konkurenci přeju!

P.S. A nakonec jeden recept, který jsem zatím nezkusil, nicméně je to jen otázka času (až budu mít doma zapékací mističky) – recept na bruleé.