usmívám se, protože je mi moc fajn…

V úterý jsem neměl v plánu nic. Dokonce ani to kafe mi nevyšlo, protože Sunakashi je v rekonstrukci, respektive se rozšíří o vedlejší místnost. Takže jsem zamířil domů a myslel jsem, že večer nějak doklepu o samotě. Potom se ale ozval Rosťa, zda nezajduu na petanque a Bang. Petanque jsem nestíhal, protože jsem chtěl upravit ještě pár fotek a taky jsem projížděl pracovní nabídky, nicméně na chvilku hraní jsem se zastavil. Snad poprvé se mi v roli šerifa povedlo vyhrát. Skončili jsme asi za dvě hodiny od začátku a pak už jsem zamířil domů. Zavolali jsme si s myšákem, přežil jsem Politickou střelnici puštěnou na netu (Bubílková je nejen čím dál trapnější, ale celé to přestává dávat i smysl) a šel jsem spát.

Ve středu jsem byl již naladěn pozitivněji, protože jsem se mohl vypravit za Maroshem. Protože mám školení ohledně BOZP ve čtvrtek v Praze, tak jsem odpoledne nasedl do autobusu a na pátek si vzal dovolenou. Máme takové příjemné výročí – 6 měsíců. Cesta do Prahy nezačala úplně nejšťastněji. Sedadlo 36 u dveří mělo velmi nepříjemně utahující bezpečnostní pásy a když došla stewardka, ať si ho zapnu, odmítl jsem s tím, že mě škrtí (což opravdu dělal, protože část mi šla přes krk). Naštěstí bylo hned vedle volné místo, takže jsem si mohl přesednout. Sice to bylo u okna, ale aspoň vedle mě nesedělo 150kg živé váhy, která si uvědomila, že je léto a měla by tudíž dát o sobě vědět a zapáchat. Na Florenci jsem potkal haluzově AdaMMa (ať Brno nebo Praha, prostě to náhodné narážení na sebe funguje). Šli zrovna s Barčou na Cimrmany. Já zamířil na Parukářku, kde bývá v letní večery velmi příjemně. Pamatuju se, že tam byl Malej Pája, Velkej Pája, Šimon a Lukáš, takže si snad pamatuju všechny :)

Čtvrtek proběhl v poklidu, byť jsem první část školení v přetopeném sálu (nějak nefungovala klima) hotelu Clarion usínal. Káva to nicméně vyřešila. Jinak je hotel Clarion relativně nově postavená čtyřhvězda s moderním a účelným interierem. Potom jsem zajel udělat pár fotek Sylvě (DJane Chica) před Budějárnu a tak jsme se příjemně zabavili do Maroshova příjezdu. Ještě jsme zašli na zmrzlinu do Ovocného Světozoru (jahodová Lux je opravdu luxusní a v kombinaci se skořicovou velmi zajímavá volba). Doma mi Marosh udělal fantastickou večeři – bááječného Pangasiuse s olivovým salátem (olivy, salát, ředkev, tofu, zálivka ze zakysané smetany) a cuketovými plátky s příchutí česneku. Každá položka na talíři chutnala famózně a rozvíjela chuť jiných položek. Na Facebooku mi samozřejmě závidějí moji lásku, protože on opravdu umí vařit. večer jsme koukli na konec první série Ano, šéfe!, což byl opravdu výborný díl a někdy budeme muset navštívit tuto restauraci.

Dnes jsem měl v plánu volno, ale než Marosh odešel, tak jsem dostal tolik úkolů, že nevím, co všechno stihnu. Například bych měl hledat práci, skočit si ke kadeřnici, dát do čistírny kalhoty, popsat pár fotek ve fotobance, vyprat, upravit fotky se Sylvou, někde sehnat nějaký dárek pro Filipa a určitě ještě něco, co jsem už zapomněl. Tak blog mám napsaný a uvidíme co zvládnem…

P.S. Tip na dnešní den: V Jílové u Prahy slaví dnes narozeniny jedna kavárna. Jmenuje se U zlatého korálku, sídlí na Masarykově náměstí a dnes vás tam čeká baristická show samozřejmě, že i s účastí Petry Veselé a Leona!