tak komplikovaně jsem se dlouho necítil jak teď a přitom se mě osobně nic závážného nestalo, jen mám špatné pocity z okolí…

Celé dopoledne v práci to byla ulejvárna, většina firmy měla dovolenou. A tak jsem i přes jistý spánkový deficit začal žít až odpoledne. A nebylo to pěkné. Je problém se dívat na to, jak si kamarád vyrábí potencionální problémy, když se mu zapalují lýtka i když je okroužkovaný. Ale jsou věci ve kterých si prostě někdo poradit nedá…

Ještě horší je vidět po roce a něco kamarádku, která se mezitím z poměrně krásné holky proměnila na žhavou sexbombu, jak se trápí. Typická diagnóza, která je mi tak povědomá. Špatný expartner, rozchod, smutek, logika říká rozhodně ne, je milion důvodů proč ne a srdce si stále mele tu svou. Ale on už má jinou. Slzy na krajíčku. Procházka nočním městem, na Malinovském náměstí najdeme peněženku a dokola rozsypané doklady, sesbíráme je (peníze chybí) a zkusíme je poslat na adresu na občance. Mladý kluk z Prahy, hezoun, v peněžence fotky cizích kluků. Kuřecí gyros a babrání se v problémech na lavičce na náměstí Svobody, které bohužel nedokážu vyřešit. Je to zvláštní, protože je to stejná situace jako jsem si prožil, ale nějak nedokážu definovat jak a kdy a proč to přebolelo. Nedokážu poradit, nedokážu potěšit a je mi z toho do breku, protože bych jí rád pomohl. Ale jsou věci ve kterých se rozumně poradit nedá…

Takže dojedu rozjezdem ve tři domů, zapálím si a přemýšlím o všem. Do uší mi pláče Bjork a já tiše a pokorně vdechuji smrtící jedy z cigarety. Jediné co cítím je bezmoc. Odemknu vchodové dveře a z druhé strany je zamknu. Když odemknu dveře od bytu a vejdu dovnitř vidím, že kufry i boty spolubydlícího zmizeli. Zmizelo i všechno jeho oblečení, není po něm ani stopy, jako bych se probudil z dlouhého snu. Přiznám se, že jsem čekal, že mi alespoň napíše než se odstěhuje. Asi jsem toho čekal moc. Poprvé za celý dlouhý den je mi trochu líto sebe. Snad po někom aspoň pošle klíče. Ale jsou věci které moje hlava prostě nedá…