aneb 100 kilometrů a ostatní rekordy jedné kuriozity – tedy mě…

Včera se rafička tachometru přehoupla přes 100 000. Myslím tím samozřejmě tachometr u blogu a měření návštěvnosti, ten tachometr v autě momentálně nijak zvlášť nefunguje. Přesto ale mohu říct, že polovina je za mnou, neb emise jsem splnil. Z radosti jsem si koupil autolano, lékárničku a destilovanou vodu, abych doplnil povinnou výbavu (tedy autolékárničku jsem měl vyexpirovanou, lano mám potřísněné žiravinou, takže k použití se moc nehodí a vodu jsem doplnil do chladiče). Teď už jen najít velký technický list. Ano, ještě stále nemám potuchy kde je. Samozřejmě, že když mi ho dával otec do ruky (se slovy „jenom ho neztrať, seš strašnej bordelář“) jsem si myslel, že založit velký technický průkaz není snadné. Je to kurva snadnější než si myslíte!

A jinak to byl opět den provoněný pohodou. V Tescu jsem si koupil čajové pečivo a modré baňky, abych mohl nafotit nějaké vánoční fotky do fotobanky. A pak jsem i s baňkama skončil v prádelně. Prádelna je hospoda, kde je mimo internetu taky prádelna. Simply clever! A tak jsem po dlouhé době zase viděl Bennyho naživo (AdaMMa snad ani nemá cenu zmiňovat, vídáme se v poslední době velmi často). Po dlouhé době si dal absinth (kecám, naposledy jsem jej měl v úterý) a do postele jsem se dostal lehce po půlnoci. Na dnešní den mám naplánované dvě věci. Jednak najít ten techničák, jednak zkusit fotit ty vánoční motivy a odzkoušet naplno tu amatérskou makro předsádku. A pak víkend. Podívám se do lesa. A budu hledat zase houby. Myslím to upřímně!

A stejně upřímně, ne-li ještě upřimněji jsem proto, aby Anička Dajdou vyhrála Českého Slavíka v kategorii Skokan roku. Všechny ty komerční výblitky a soutěže, kterým člověk neunikne ani když nesleduje TV (přesto jsem každý týden znovu a znovu masírován všemi médii o existenci Redakce, Pojišťovny štěstí nebo Rodinných pout) nutí člověka podvědomě je ignorovat. Je to velmi nebezpečné naučit se to. Podobně jako za komunismu bylo nutné jinak mluvit a jinak myslet, dnes se toto nebezpečí vrací. Jsme zahlceni zbytečnými informacemi proto, abychom se je naučili ignorovat a s nimi i ty důležité. Život na Zemi nebyl nikdy žádný ráj, ale není třeba z něj ani dělat peklo, ne?