den třetí, den čtvrtý a cesta zpět domů…

Den jsme začali snídaní na jedné z hlavních tříd (Pod lípami – Unter den Linden). Dali jsme si špagety a ačkoliv se mi to zdálo jako snídaně trošku divné, chutnalo mi. Třetí den jsme nicméně poznali i stinné stránky Berlína (byť těch pár zážitků nemůže nijak ohrozit ohromení a nadšení z této metropole). První věcí je, že jsem z České republiky zvyklý na volně příístupné wifi spoty zdarma. V Berlíně je pokrytí wifi skvělé, ale všechno to drží pod palcem T-mobile a chce za to platit (pokud se potřebujete připojit jen na pár minut, je to 8 euro za hodinu!!!!). Ani v SONY centru jsem nenašel nic, co by šlo využít zdarma, nakonec jsem ale v Junction café s barmanem prohodil pár slov a dal mi heslo na místní wifi zdarma, tudíž jsem mohl do svého účtu v mBank a vybrat dalších 100 euro. Druhá věc, kvůli které jsem byl nervózní (ten internet byl akutní jen kvůli penězům, jinak mi zas tak moc nechyběl) byly toalety. V průvodci se dočtete, že jsou všude. V McDonalds nicméně byly v onu chvíli zavřené a na nádraží na Postdamer platz jsem nenašel jediný piktogram, který by mě odkázal na ona místa. Stejně tak v obchodním domě, kde byly WC inzerované v každém druhém patře jsem je našel až náhodou asi v pátém. Nicméně chuť jsem si spravil v nákupních centrech. Co naplat, buznu v sobě nezapřu. LED reflektůrek z Makra za 380 Kč jsem koupil za 9.90e, dvoje trenýrky za 7e, košili s perleťovými cvoky v CA (měli zrovna týden slev) za 9e a protože jsem při vydělávání piercingu ztratil kuličku (a následně i zbytek), dovezl jsem si z Berlína suvenýr, který mám stále u sebe. Nosím si Berlín na jazyku v podobě piercingu se znakem "biohazard" za 23e (dvě kuličky, tyčka, vše v titanovém provedení). Nabídka v obchodních domech je obrovská, ceny levnější než u nás (až na jídlo, což v sobě nese klad, že většina Berlíňanů není prostorově naddimenzovaná) a opravdu jsem tam potkal tolik věcí, že mít navíc u sebe dalších 1000 euro, neměl bych problém je udat. Kolem poledne jsme se podívali i do Reichstagu (parlament), ale bohužel byla zrovna uzavřená skleněná kopule, přesto návštěva stála za to a ani fronta, která se zdála docela dlouhá, nakonec nebyla tak tragická. Skleničku vína lze pořídit v Berlíně za 2.60e ale taky za 6e (SONY center). Mimochodem stravování v KFC, McDonalds nebo Subwayi na mně nezanechalo následky a díky pěším tůrám jsem stále na svojí váze 69 kg.

Cesta zpět byla docela dobrodružná. Náš plán navštívit opět na vínko café Junction zmařilo úterní hraní poháru UEFA a plná hospoda lidí koukající na plazmu. Zašli jsme tedy do nepálské restaurace poblíž. Hodinu před odjezdem jsme se zvedli a během cesty jsme už mohli trochu propadat panice, protože do papírového odjezdu autobusu zbývalo asi tak 8 minut. Dvakrát jsme se po východu z metra zeptali lidí na cestu (na hrdinství nebyl čas) a opravdu jsme na ZOB dorazili asi minutu před odjezdem. Pak už byl čas na jointa (šetřil jsem si ho celý Berlín). Autobus Student Agency měl i tentokrát zpoždění. Tentokrát teprve jen přijel asi 25 minut po plánovaném odjezdu. Uvnitř nefungoval kávovar a ani obvyklé situace v těchto případech (nabídnutí jiného nápoje zdarma) na lince Praha-Brno se člověk nedočkal. DVD jelo nejdříve v maďarštině, ale budiž, byli jsme docela vepředu a tak si našeho komentáře stewardka všimla. Nejdřív působila sympaticky, ale s postupem cesty, když musel člověk poslouchat její komentáře k různým věcem (třeba k problémům zákazníků), mi začala připadat nesnesitelná. Faktem je, že jsem byl trošku zhulený, opilý z vína a místo uspokojování rukou to spolucestující upgradoval na blow job. Inu, popíjení vlastních alkoholických nápojů je u Student Agency zakázáno, tak buďme rádi, že orální sex po půlnoci ještě nezakázali…

P.S. Po příjezdu do Brna jsem nicméně narazil na jeden problém, který asi hned tak nevyřeším. Která verze "Can’t Take My Eyes Off of You" je nejlepší? Laurent Hill už trošku přestřelila, nicméně Andy Williams (pod linkem není originální verze z roku 1967, ale remake jako duet) nebo verze pod animací s obličejem Iana Somerhaldera na Youtube jsou prostě "lovely", ano je to tak trochu megabuzní song, ale asi ho budu mít spojený navždy s Berlínem…