hlavně v hlavě, ale je to pravda nebo jen můj další sebeklam?
Mno jo, já vím, já vím. Zase to tu docela zeje prázdnotou. Najednou mám totiž pocit, že není moc o čem psát a vlastně ani pro koho. Začátkem týdne jsem si koupil po čase solidní kalhoty, abych mohl dneska reprezentovat v Praze odbory. V neděli večer jsem k tomu dokoupil košili, protože ty dosavadní vypadaly trochu divně. Tahle je černá s proužky a hlavně je vyštíhlená, takže nemám pocit, že bych do ní mohl v případě potřeby schovat ruksak. I tentokrát jsem vsadil na OP Prostějov a myslím, že tam budu chodit i nadále. Nevím jak jinde, ale v prodejně ve Vaňkovce pracují spíš starší dámy, ale vždy mi skvěle poradí, všechno mají v oku, skoro to beru jako zázrak, že lze ještě najít místo, kde vás přeměří pouhým okem a pak vám vrazí do ruky něco, co na vás vypadá tak skvěle, že prostě nelze jinak, než to koupit. Je sice pravda, že poslední zbytky kávy z kelímku ve Žluťákovi skončili právě na košili, naštěstí jsem všechny 4 mikrotečky kávy s mlékem umístil na černé pozadí mezi bílé a šedé proužky a to ještě do místa, které bude zakrývat kravata.
Samozřejmě, že po minulém týdnu jsem si mohl dovolit trochu zvolnit tempo, přesto to zas takové leháro není. Postupně grabuju DVD ze STUDu, abych pak měl čas na projekci na Bubbles. Dnes po jednání navíc zůstanu v Praze, protože bych moc rád viděl jednoho starého kamaráda. Ani mi nepříjde, že v pátek večer odjíždím do Berlína. Nebyl to pravda moc čas řešit, Hospitality Club se moc nechytil a tak možná nakonec skončíme v nějakém dvojlůžkovém pokoji. Na stranu druhou, proč se zbytečně stresovat? Těším se tam, těším se na to, že budu hodně fotit, těším se na to, že tam strávím 4 dny s někým, koho vlastně znám jen ze dvou schůzek. Přestalo mě štvát, že nemám partnera. Proč to lámat přes koleno? Mnoho z mých vztahů bylo odsouzených k nezdaru od začátku. Myslel to někdy někdo se mnou vážně? Nevím a nevím, zda to chci vědět. Neříkám, že chci strávit zbytek života sám a single. Jen jsem se toho přestal bát…
Cestou do Prahy jsem měl možnost se kouknout v busu Student Agency na film "S tebou mně baví svět" nebo zvolit něco jiného na notebooku. Nemusím asi říkat, že "Kronika rodu Spiderwicků" to vyhrála na celé čáře. Je to mimochodem asi nejlepší film svého druhu, který jsem viděl (je to jiné než Stardust a ještě lepší). Jednak je to velmi dobře napsané, jednak je "malý Karlík z továrny na čokoládu" naprosto excelentní ve svojí dvojroli a jednak to má rozumnou stopáž kolem hodiny a půl. Hned jak se připojím k internetu, tak ten film na ČSFD pět hvězdiček nemine.
Dnes po jednání mám v plánu prožít pěkný večer, který se může vyvinout všelijak, zítra ráno odjedu zpět do Brna, možná stihnu večer zajít s děckama do indické restaurace a pak bych se měl pomalu začít balit do Berlína. Vyklidněnost mi nikdy nepřišla tolik sexy jako v poslední době. Už jsem za tento týden musel dvě další promítání odřeknout a až skončí příští Elektra, budu chtít mít od projekcí nějakou dobu klid. Nevím, zda se mám letos pro změnu na Vánoce těšit, ale kdyby vyšel Silvestr v Paříži, tak bych se vůbec nezlobil. Přeju pěkný den.
Kombajn a jeho fanoušciJá myslím, že Ty máš jistě pro koho psát, máš řadu nadšených čtenářů jak v Brně, tak v Praze a bůhví, kde ještě, kteří odcházejí zklamaní, když zde některý den nenajdou svou pravidelnou dávku emocí, na druhou stranu když člověk odjede třeba na 2 týdny do zahraničí, není potom tolik zahlcen proudem Tvých slov, jako když jsi se svému deníčku svěřoval denně :-) – Ha, už jsem skoro jako Ty! – No a že není o čem psát bych taky neřekl, vždyť třeba při zmínce o kávě ve žlutém autobuse se spoustě lidí vybaví roztřesená dálnice a marný boj udržet ten hnědavý mok v kelímku a ještě si ho bez úhony dopravit do úst, což je někdy větší problém, než by se zdálo, k tomu nějaké to doporučení filmu či nějaké akce, no jen víc takových obyčejných i neobyčejných zážitků z Kombajnova života, těšíme se! Toť vše za Tvé oddané fanoušky ;-)
kombajne muzu te uklidnit, ze s nejakyma malyma prestavkama jsem tvym dlouhodobym ctenarem uz nejakej ten patek. keep goin