Čím začít, abych vám moc nezkazil nedělní ráno? Začnu tím, že už na nádraží se Kuba choval stejně odtažitě, jako předešlý měsíc, takže jsem nakonec zalovil v kapse a vrátil mu klíče od jeho bytu, načež on udělal to samé. Poté jsme jeli vlakem (každý v jiném vagonu, jak jinak) a nakonec jsem mu poslal SMS, že to beru jako definitvní konec. Na Creamech se tvářil jakoby nic, tak jsem se ho zeptal, zda dostal SMS. Odpověděl jen že ano a dál se tvářil, že se ho to vlastně vůbec netýká. Tak s takovou náladou jsem vstupoval na Creamfields. Ale bylo tam dost známých a měl jsem co fotit, takže i když mi velmi vadilo, že se Kuba baví ve skupince s kýmkoliv než se mnou a že si cíleně vybírá místa v trávě na sezení co nejdál ode mě, náladu jsem zkoušel udržet.

Pak přišla bouře, zrušili dvě hlavní stage a já neměl odvahu v mém duševním rozpoložení užít extázi. Jiným včetně Kuby to problém nedělalo. Možná přeceňuju význam setingu, ale kdyby to mělo zesílit moje emoce, tak se zhroutím jak domeček z karet. A to že Kubovi nijak nezkazil den rozchod vlastně leccos naznačuje. Jel jsem domů vlakem (zpoždění 50 minut) a první věc, kterou jsem doma udělal byl tento zápis. Vlastně ani nevím proč, prostě to potřebuju ze sebe dostat. Ale aspoň vím na čem jsem. Nejedu do Anglie a ten kluk co chtěl pauzu jen hrál o čas. Nikdy neměl v úmyslu mi ji dát, jen to bylo pohodlnější než se rozcházet…