opravdu mám od svého návratu takový pocit + demence vyšší ligy ve firmě…

Taky mám pocit, že je jeden lidský život strašně málo na tolik možností a na velikost světa. Jako bych něco našel. Nejhorší je to pozorovat na lidech. Dívají se na mě překvapeně. Prostě se jim něco nezdá. Vlastně se nezdám sám sobě, jakobych ztratil nějaké zábrany, které mně svazovaly. Je dobře že je už necítím. Jistou míru na tom bude mít i zelená otupělost z igelitového pytlíku. Bohužel už zcela prázdného. Měl bych vyrazit někam na lov…

Asi bych se taky měl stavit ke kadeřnici. Poslední dobou se nějak česu „na Adolfa“ a vypadám strašně podprůměrně, asi bych si měl na internetu najít nějakou fotku pěkného chlapce a na kadeřnici vyžadovat vystižení něčeho podobného. Pak bych se rovnou mohl stavit na plastiku. A požadovat na něm vystižení křivek dotyčného.

Dnes jsem opět udělal vlastní krok k mému vlastnímu bytu, respektive k mojí štastné budoucnosti. Rozhodl jsem se navýšit stavební spoření z víceméně směšné částky 250 000 Kč na něco o méně než víceméně směšných 450 000 (nebo smutných?) Kč. Jistě nebudu litovat mého kroku a ve středu to podepíšu, stejně jako penzijní připojištění (výhodou je, že pokud to podepíšu do září, můžu si vybrat mimo příspěvků od státu ještě i příspěvky zaměstnavatele, který mi tam bude sypat víc než já, takže super).

Samozřejmě chápu, že podle jistých zákonitostí musí být vždy mezi velkými šéfy někdo, kdo je úplný debil a koho si tam nechává managment jen kvůli tomu, že porady bez idiotských otázek, návrhů a jiných demonstrací lidské blbosti, by byly ponuré, šedivé a nudné. Přesto se přiznám, že telefonát od člověka, který má pod sebou tolik lidí a navrhuje použít záložní UPS místo té, která se bude testovat (a spadne na několik sekund), aby předešel několika sekundovému výpadku napětí, mi nepříjde normální. Místo jednoho výpadku potřebuje výpadky dva (jeden při přepojení z testované na záložní a druhý při přepojení zpět) ??? Je to jen specialita naší firmy, nebo s tím máte podobné zkušenosti?