někteří heteráci jsou horší než buzny, ale pravda, zkoušení nových hadrů bylo zábavné…

Nejvíc cigaret jsem vykouřil v Londýně, dokonce po mně vysomrovala dvě i jedna ženská, která vypadala o dost víc bláznivěji než bezdomovkyně z filmu Sám doma 2: Ztracen v New Yorku. Pila pivo z plechovky, měla úplně hrozné zuby, stále se mě chtěla dotýkat a povídat si se mnou. Rozuměl jsem jí ovšem jenom slovo „shit“. Možná díky její opilosti. Krabičku, kterou jsem otvíral v neděli, jsem dokouřil ve středu. V úterý jsem stihnul jen snídani a pak jsem si dal večer tři toustový chleby. Jinak se tu většinou snídaly cornflakes s mlékem (to miluju) nebo jsem si dal tousťák s jedinečnou pomerančovou marmeládou, ve které jsou i kousky kůry. Byl jsem asi jediný v okolí několika mil, komu to chutnalo. Rozhodně jediný česky mluvící. Říkal jsem si, že bych v Anglii rád zhubnul, což je v kuchyni lehce obtížné, ale ne nemožné (8 hodin na nohách obvykle nestojím) a rád bych přestal kouřit. Jinak bylo v Anglii poměrně chladno a po příjezdu jsem navíc zjistil, že jsem si mimo pracovních triček a mikiny ve které jsem dojel nevzal nic (trička).

Pár dní jsem  byl v jediné mikině, ve které jsem dojel do Anglie. Po několika dnech jsme se s AdaMMem a Martinem odhodlali jet načerno vlakem z Penrithu do Carlisle (15 minut jízdy moderním vlakem). Místní kolega Simon tak prý jezdí docela často. Opravdu tu šlo. V Carlisle jsme  všichni tři zašli do několika místních obchodů v jedné pasáži a nakonec jsme zakotvili v obchodě T.K.Maxx, kde jsme zcela propadli nákupní a hlavně zkoušecí horečce. Většinou v obchodě mají maximálně jednu věc která se mi líbí, tady jsem si ovšem odzkoušel asi 8 triček, které postoupili do užšího výběru. Trošku mně mrzelo, že jsem se musel vzdát trička „Hot Tuna“ s tuňákem připomínajícího spíš piraňu, protože jeho design byl absolutně výborný. Ale nesedělo mi jak ostatní trika a i tak jsem v obchodě nechal za hadry asi 39 liber, což zase není na tři trička tolik. Jedno je oranžová polokošile, myslím že je docela trendy, i když AdaMM i Martin svorně tvrdili, že by na sebe nic takového nevzali. Ale náš vkus je odlišný, myslím že oba dva preferují spíš velmi jednoduché střihy a návrhy v nenásilných barvách. Já jsem co se oblečení týká dost extrovert, takže košili doplnilo triko s nápisem Exterminátor a obrázkem robotů z béčkových filmů sci-fi padesátých let. Třetí kus je dárek pro bratra, kterému snad padne.
Po týdnu v Anglii mi došly cigarety a tak jsem plynule přešel na tabák. Pravda, dvacet balených z tabáku jsem denně nevykouřil, ale už po třech dnech jsem začal chytat grif a odhad na množství tabáku, které by mělo patřit do jednoho papírku. Z původních monster připominajících svojí šířkou spíš doutníky než cigarety, se časem vyvinuly poměrně ucházející jointíky „tobacco only“. Časem jsem balil i pevné cigarety menší šířky než je standardem. Nejlepší investicí pak bylo zakoupení cigaretových papírku odpoledne na poště za 20 pencí. Večer jsem je v hospodě prodal za 2 libry, takže za necelých 8 hodin se mi investice zdesetinásobila.