dva poslední dny, kdy jsem tady, dva poslední dny, kdy mohu něco změnit, dva dny kdy mám šanci něco nezapomenout, dva poslední dny, kdy ke svému životu nepotřebuju angličtinu…

Na seznamu věcí které mi zbývá udělat je jediné slovo – pláštěnka. Není to jediná věc, která mi chybí, je to jen jediná věc na seznamu, to je ten rozdíl, který se vám snažím ukázat. Ještě stále nemám půjčený batoh, za to mi jedna duše poskytla půjčku finanční. Víc než jsem chtěl a dost možná to je dobře. Z cestováním nemám moc zkušeností. Stále nemám cestovní pojištění, jízdenku z Londýna do míst kde budu pobývat, nemám proměněné peníze a nějak nemůžu najít žádného kamaráda v okolí, který by mně chtěl vidět. Vyjímkou je nedaleko bydlící P. a Depony.

Myslel jsem, že před odjezdem si ještě stihnu sednout na jednu skleničku, teď nevím. Docela dost možné je, že se někde posadím sám. Kola se zadřela, olej je vymazaný a stroj skřípe. Doufám, že uniknu ohlušující explozi dřív než nastane, doufám, že uniknu a sobecky přiznávám, že v této chvíli je mi jedno kolik lidí za to zaplatí svými životy. Hlavně neudělat blogerskou aférku. Moje lidskost, pochopení, lítost a citlivost pro jiné je najednou fuč. Dívám se sám sobě do očí v zrcadle, ptám se proč a jak se to stalo. Zkouším tu odpověď najít ve svých očích, protože jen jim mohu věřit. Ostatních se bojím. Ale mohu sobě věřit doopravdy?

Je to zběsilé plácání a hledání stébla očima. Někteří z toho budete zmateni, někteří možná něco pochopíte, většinu to zajímat nebude. Když budu mít štěstí, tak v Anglii někoho usouložím k smrti, už jsem zapomněl, jaké je to cítit někoho vedle sebe a vnímat jeho dech nebo vzrušení, jaký je to pocit někoho políbit a cítit to, že veškerý okolní svět je jen podružná kulisa.

Lehce jsem refreshnul seznam odkazů, respektive jsem z něj vyházel lidi, které jsem postupem času přestal číst. Někdy zjistíte, že už si nemáte co říct, někdy že všechny ty mejdanky, šampusíčka, botičky a dárečky miláčkovi v cizích zápiscích jsou jen mýdlová bublina promrhaného času. Ostatně hranice bytí a nebytí tohoto místa je velmi blízko, možná nastal čas opustit teritorium…