konec srpna, již zítra začne září a do škol (pokud se neplánuje nějaká stávka) se nahrnou dětičky (tedy alespoň ty, které na přechodech nesrazí automobily) a tak proč nezavzpomínat na moje trauma???
Při jednom svém prolízání netu jsem našel tuhle stránku. Těší mně, že mimo kombajnů nabízejí i jakési prasata…
Jinak toho nadpisu si moc nevšímejte, prostě mám problém se naladit na tu správnou náladu. Tohle jsem psal například v půlce srpna. Výhoda mojí neschopnosti (tady je vidět, jak se na všem dají najít klady) je v tom, že tyto zápisky nemohou podlehnout aktuálním událostem nebo módním trendům. Takže si představuju, že 60% blogů se dnes nebo nejpozději zítra bude vracet do škol nebo bude konat sentimentální výlety do mládí a bude popisovat školní historky. Tohle se mi tedy rozhodně vyhne!
Když se řekne škola a září, tak si vzpomenu na první třídu. Nepamatuju si už všechny detaily, ale mám jeden traumatizující zážitek. A o ten bych se s vámi podělil. Mohlo to být Léta Páně 1986, když jsem po několika málo měsících chození do ZŠ utrpěl poměrně drsnou lekci. Byl jsem totiž velmi stydlivé dítě. S ohledem na tuto internetovou adresu to může znít takřka neuvěřitelně, ale je to pravda, základy asertivity jsem získal teprve na střední v Brně. Ale vraťme se zpět. Snažil jsem se najít si kamarády, protože jsme se přesťehovali do nového města a já tam nikoho neznal. Moc mi to nešlo. A protože jsem byl opravdu stydlín, zatímco všechny děti vyběhly o přestávce na chodbu a případně na WC, ja vždy šel na WC až v hodině, abych měl své soukromí. Jenže tohle brzo zjistila paní učitelka a tak se rozhodla že mně vytrestá. „Prosím, můžu jít na záchod?“, zvednul jsem ruku. „Ne, před chvíli skončila přestávka.“, odpověděla. Během hodiny jsem to zkusil ještě jednou nebo dvakrát. Už zbývalo asi jen 10 minut, když tu svěrače povolily…
Počůral jsem se, moč mi stíkala punčocháčema na zem a já se snažil dělat jakoby nic. Od té doby se změnilo hodně. V první řadě jsem se od té doby nepočůral. V druhé řadě už se nestydím čůrat před ostatními. A v neposlední řadě, už nenosím ty odporné punčocháče, které se tenkrát vyráběli snad jen v béžové a tmavě hnědé barvě…
Piss…Nechceš počůrat ? :-)
"moč mi stíkala punčocháčema"to je ako z cervene knihovny pro ‚piss’áky :)
wow oni tam maj i nekolik typu cyganu :)
Punčocháče byly opravdu barevně nic moc…Zato pionýrský šátek! Dal se v případě nedostatku hajzlpapíru efektivně použít :-)
počůráníJo, ty punčocháče si pamatuji, nosil jsem je dost dlouho.A trapas s počůráním ve škole se mi stal taky.
Tenkrát jsem chodil do šesté třídy a jak to bývá o přestávkách jsme s klukama spíše blbli než by jsme šli na WC. Tak se mi stalo, že to na mě přišlo o hodině a nedalo se to fakt vydržet. Učitelka byla nerudná a tak mě odmítla pustit o hodině na WC.Když jsem se hlásil asi potřetí, tak mě asi naschvál vyvolala k tabuli.To už jsem se skoro kroutil, jak jsem potřeboval jít na záchod.Snažil jsem se křížit nohy a bylo mi do breku. Pak už jsem to nevydržel a povolilo to.V rozkroku se mi začalo rozlévat teplo a přesně jak to popisuješ, moč mi stékala punčocháčema na zem, kde se vytvářela louže. Učitelka mě pak pustila domů, ale byl to takový trpas, ještě že jsme se ten rok stěhovali pryč a já začal chodit do jiné školy.