nejsou tak zlí a podivní jako my sami, jako naše duše, naše chování, naše životy…

Jsem toho názoru, že si to kurvíme sami. Půlka kamarádů žije v prehistorii svých dávno mrtvých vztahů, nikdo není zcela spokojený a já sám se citím velmi mizerně. Alkohol z předchozího příspěvku jsem dokrmil dvěma pivama. Večer uběhl celkem fajn. Alespoň než jsem otevřel dveře svého opuštěného bytu. Pak to na mně zase padlo. Před sebou mám co nevidět 25 let života. Dva krátké vztahy (nejdelší 1/2 roku), neslavné konce. Postelí mi prošlo 10 sexuálních objektů (obrazně řečeno, ne vždy se jednalo o postel). Přesto se necítím promiskuitní. Jediné co chci je trochu citů od někoho, kdo mi bude sympatický. Nesplnitelné…

Samozřejmě krize mají všichni okolo. Nebudu všechny jmenovat, snad jen zmíním člověka, který byl včera opravdu vzorově nepříjemný. Docela mně pak přešla chuť komunikovat s kýmkoliv. Nakonec se rozhodl vyřešit vše jednoduše a zabalil svůj blog. Mno. Řešení?  Neřekl bych, ale o mrtvých jen dobře…

Co víc? Mimo nasranosti, nespokojenosti se svým životem, s neschopností tvořit vztahy? Nedostatek něhy, citů a samozřejmě taky sexu. „Co ti brání? (internet, vybrané podniky)“, se mně ptají. Nejsem ten typ co si podává inzeráty, nejsem ten typ co chodí do těchto podniků, nejsem ten typ co si zajde na net, pobude 20 minut a domluví si sex. Je to průser, prostě jsem značně nekompatibilní produkt. Přesto vyžaduji standardní péči a údržbu, jako ostatní produkty.

Útržky z ICQ:

Strašně rád bych vám napsal něco pozitivního, ale nic mně nenapadá. Tak zalezu do kouta a občas sem prsknu něco z mojí černé duše…