šach-mat, kouzelná formule, o níž si už ani nepamatuji, kdy jsem ji mohl říct v souboji já…

Takže jsem seděl v tramvaji, cítil se trošku divně, že jsem popoháněl D a Q z bytu kvůli focení, které se nakonec nekonalo a rozhodl jsem se, že půjdu fotit jen tak, jak to dělávám asi 4x týdně. Zpočátku mně to ale moc nechytlo, tak jsem po pár fotkách zašel do Áčka. Objednal jsem si kafe a sodu. Pak se ozval Introvert (z budky, jak jinak) a dali jsme sraz na Svoboďáku. Přešli jsme na Moravák, celou cestu se jemně pošťuchovali a pak jsem si na Moraváku lehl na lavičku. Vedle si sedl kluk co ho od vidění znám z Alfy. Vzal si číslo kvůli případnému focení (asi mu bylo jasný, že jsem do focení magor) a my šli dál městem. Cestou jsme se zastavili v Pomaláči, kde mají nový automat na cigarety, hraje tam rádio (gramofon je prý momentálně polámaný), dali si kofolu a pak prošli skrze Špilberk dolů do města. Nejbližší WC bylo v čajovně (to ta kofola)…

Dlouho jsem hru v šachy nehrál, ale když už jsem viděl v čajovně šachovnici, zeptal jsem se slovenské servírky. Donesla figurky, Introvert si vylosoval bílou barvu (ne že by na tom záleželo) a pak mně prostě přehrál. Říkal že je mizerný hráč. Je to možné, ale nejmizernější hráč kterého znám jsem já. A potvrdil jsem to. Udělat chybu a nechat si sežrat dámu pěšcem (pro neznalé šachu: nechat zničit nejslabší figurku tu nejsilnější), to byl jen vrcholek ledovce. Neumím myslet strategicky, respektive neumím kombinovat. Jsem prostě pro tuto hru příliš zbrklý…

Pak už jen domů, přetáhnout fotky, uploadnout je sem, pak napsat jeden večerní příspěvek a jeden předprogramovat na ráno (ano, to je ten který právě čtete), zalézt na chvíli na Xko, zběžně prolítnout Garfielda (věřím tomu, že tohle jako jeden z mála filmů může být lepší nadabovaný – hlas V. Čecha by k tomu pasoval báječně) a pak už jen hajinkat v postýlce.