když uklízí typický chlap, může to být případ pro chemickou zásahovou jednotku, beze srandy…

Nejprve snad trochu teorie: „Chlor je za pokojové teploty žlutozelený plyn s charakteristickým štiplavým zápachem (je čichem zjistitelný již při 0,02 – 3,4 ppm). Je se svou hustotou 3,22 kg/m³ dvaapůlkrát těžší než vzduch. Dá se poměrně snadno zkapalnit na slabě nažloutlou kapalinu. Chlór je velmi reaktivní prvek, bezprostředně se slučuje s téměř všemi prvky, s výjimkou kyslíku, dusíku (de facto tedy vzduchu) a uhlíku. Prudce reaguje zejména s organickými látkami. Chlór jako plyn je nebezpečný. Má velmi silně dráždivé účinky na sliznice, při větších koncentracích dochází k poleptání plicních tkání. Za průměrnou nejvyšší přípustnou koncentraci (NPK_prům) se uvádí 3 mg/m³_.. Jako nejvyšší přípustná koncentrace (NPK _mez) se udává 6 mg/m³. Smrtelnou otravu vyvolá desetiminutové vdechování chlóru při koncentraci 5,6 mg v litru vzduchu (5600 mg/m³). Průběh otravy chlorem je krutý. Plyn nejprve dráždí průdušky ke křečovitým stahům a poškozuje jejich stěny. V plicích pak naleptává stěny plicních sklípků; ty se díku tomu naplňují krevním sérem. Vzniká edém – otok plic – spojený s postupným krvácením do plic. To zabraňuje dýchání a smrtelná otrava vlastně končí pozvolným udušením.„

Asi tak ve dvě v noci jsem se rozhodl lehce opláchnout vanu. Jenže spodní část byla zašlá, tak jsem na to nalil rozleptávač odpadu (asi půl litru). Nezdálo se ovšem že by to něco dělalo, tak jsem do toho přihodil trochu další kyseliny. Vzápětí mi došlo, že je něco špatně. Druhý přípravek reagoval velice bouřlivě, téměř okamžitě měnil barvu a koupelnou se začal šířit silný zápach chloru. Během několika sekund byl tak silný, že mi dělalo problém se nadechnout, tak jsem vyběhnul ven z koupelny. Pak jsem se vrátil pro láhev. Cituji: „Při kontaktu s kyselinami uvolňuje toxický plyn – chlór.“ Nasadil jsem si ručník (je tahle poučka z branné výchovy vůbec k něčemu??) a šel vanu opláchnout sprchou. Teď čekám, jestli mi otečou ty plíce. Půjdu si zapálit a nebudu pít…

To jsme my „AjŤáci“, vždycky čteme manuál až potom…