kvalita zvuku je mizerná, za to se fakt omlouvám, on by to interní mikrofon zabral dobře, kdyby se to neodehrávalo v tramvaji… (rodiče versus děti)

Dal jsem dnes jen 4 deci. Jedna sklenka Veltlína a jedna Ryzlinku. Výsledek? 4 dcl > 1 l, doufám, že je vám to všem zcela jasné. Ale aspoň jsem v kavárně Alfa pokecal s obsluhou a jedním sympatickým klukem o místních pizzeriích. Do Alfy jsem zašel poté, co jsem dokončil další kšeft ohledně fotek. Teď už mi zbývá jen vypálit 30 CD. A taky do neděle udělat novou prezentaci. Je to výborné, v poslední době se začínají mimopracovní výdělečné aktivity trošku hýbat. Nebýt jich, už jsem tento měsíc na účtě tak dva tisíce v mínusu. Uff…

Vás ale určo zajímá ta věc s nadpisem. Jsem úchyl, to přiznám. A co je horší, dokonce se tak i chovám. Cestou z Alfy jsem byl svědkem natáčení filmu Samotáři 2. Jinak si to totiž neumím vysvětlit. Matka, dcera a pravděpodobně její tichý přítel. Přímo předemnou se v kloubu tramvaje hádaly. Ale jak. Vypnul jsem MP3 přehravač a zapnul záznam zvuku. Bohužel je tramvaj příliš hlučná, nicméně pokuď máte chuť to zkusit zažít, fragmenty v tom hluku zaslechnete (něco přes 700 kB). Dcera nakonec z tramvaje číslo 5 utekla a nechala tam přítele s matkou. Bylo to morbidní. Bylo morbidní zapnout nahrávání. A bylo drásavé vidět, jak uslzená dcera utíká z tramvaje. Ani bych se nedivil, kdyby začala kopat do aut a pouštět jejich alarmy jako Jitka Schneiderová ve filmu Samotáři…

Tenhle zážitek mi ubral dost na náladě. Zatímco je lehce před půlnocí a já píšu tenhle zápis, moje vnitřní já by nejraději vyrazilo do ulic a začalo onu nešťastnou duši hledat a rádo by jí poskytlo oporu. Přitom na rodiče si stěžuje skoro každý. Jsem opravdu tak vyjimečný tím, že mám rodiče rád a drobné konflikty se vyřešili tím, že jsem se odstěhoval? Proti mým rodičům nemohu říct jediného křivého slova. A za to je miluju…