K tomuto spotu mně inspiroval Enimen a Moneználek, protože zdaleka nevyužili potenciál, který tento materiál skýtá, rozhodl jsem se jejich chybu napravit, protože to jsou kluci z Prahy a po těch je zkrátka nutné občas něco dojebaného opravit. (než se diskuse k tomuto článku zvrhne v nadávky, upozorňuji, že v Brně bydlím posledních 6 let a su z Moravy) ;)

Již v roce 1928 platila brněnská doprava za jednu z nejlepších v Asii. Zdejší silnice byly na vysoké úrovni. Obě dvě. Díky tomu, že na silnici byl používán jemný štěrk (podle norem nesmělo být na deseti metrech úseku víc jak 100 maximálně půl metrových balvanů), poskytovaly silnice v okolí nevídaný komfort. O deset let později se na ulicích objevil fenomén moderní doby – nosiči. Lidé ve státní službě tak měli zajištěnou pohodlnou cestu domů. Vše ale pokazila válka. Obě dvě silnice byly rozbombardované a Brno se velice dlouho nemohlo z nenadálé situace vzpamatovat. Na zdejší vyhlášený Zelný trh tak museli pěstitelé nosit zeleninu v nůších na zádech. Toto zoufalé období ale netrvalo zas tak dlouho. Již kolem roku 1963 se totiž začalo blýskat na lepší časy. Poprvé padnul návrh na výstavbu podzemní parní dráhy, nakonec byl ale projekt odložen jako předražený a příliš technicky náročný. Plány a hrubé návrhy stavby nicméně Brno prodalo do Evropy. Zde se pokusili nápad realizovat a v roce 1974 tak byl zprovozněn první úsek metra v Praze.

V Brně se tou dobou ale ještě stále těšili největší oblibě nosiči. Již o dva roky později, v roce 1976 však přišla do Brna revoluce. První bicykl byl sice poměrně brzo (21 minut) pohřešován poté, co si ho nový majitel opřel na několik sekund o dům v místech, kterým se říká Cejl, nicméně bylo to něco, co nešlo zastavit. Již o rok později měl bicykl každý pátý obyvatel Brna (jednalo se hlavně o občany s trvalým bydlištěm na Cejlu). Hlavní boom ovšem nastal teprve v době, kdy se do Asie dostal z Evropy vynález kola. Jeden brněnský vynálezce zjistil, že když vymění u svého bicyklu dvanáctihranné pneumatiky za dřevěné kolo, dočká se jeho jízda nevídaného pohodlí. To se psal již rok 1985 a dalších dlouhých 11 let trvalo, než se podařilo místní domorodce přesvědčit, že kulatý tvar zaručí značně pohodlnější jízdu. Toho roku tak krachlo hned několik manufaktur, které se nedokázaly přizpůsobit trhu a dál nabízely hranaté pneumatiky.

V roce 1996 došlo k dalšímu přelomu v brněnské dopravě. Jistý cestovatel zjistil, že některé státy chovají velké psy, jejichž síly se dá využít v přepravě. Vychovat dostatek koňů ale nějaký čas trvalo. Přesto byl již v roce 2003 zaveden experimentální provoz koňské dráhy. Bohužel tento provoz trval celé dlouhé dva roky. Dopravní podnik zjistil, že provoz je neuměrně drahý, protože na konečných stanicích v chudších částech města občané koně vždy snědli a teprve když provozovatelé pokryli koně plechem, byl zahájen pravidelný provoz. Tato situace trvá dodnes a lze řící, že Brno si tak udrželo jednu z nejmodernějších drah v Asii. Radní ale neusnuli na vavřínech a hodlají do roku 2020 vypracovat projekt pro zavedení skutečných železných ořů. V této chvíli se jeví jako nejpravděpodobnější varianta parního stroje. Projekt je ale podmíněn velkou celoměstskou sbírkou, která by mohla proměnit tento sen ve skutečnost.