a nechte si ty svoje nemístné, nechutné a oplzlé sexistické komentáře, tohle je vážná věc.

Každý fotograf který fotí lidi, se jednou dostane do situace, kdy musí zvážit, zda to co činí, je slučitelné s etickými normami. Fotografie raněných, umírajících, mrtvých. Neplatí to ale jen o lidech. Já se dostal do podobné situace o víkendu. Chtěl jsem si vyfotit ptačí hnízdo, protože celá rodina byla bez sebe, že se v jedné jabloni usídlila maminka a přivedla na svět tři ptáčata. V honbě za snímkem jsem tedy poodhrnul větev a vyplašil jsem nebohátka natolik, že ačkoliv neuměla létat, pokusila se o to. Skončila tak na zemi. V poslední chvíli jsem chytil psa, aby jedno nesežral. Všechny jsme pak v rukavici vrátili na původní místo. Další ráno už je matka opět krmila, tak to snad skončilo happyendem, přesto jsem měl pocit provinění, protože celá situace vznikla kvůli fotce. A navíc než se všechna ptáčata vrátila do hnízda, tak to nejslabší, které ještě ani neskákalo jako jeho bratři a jen se choulilo v trávě, jsem fotil…

Z toho vyplývá, že AdaMM měl pravdu v tom, že chytám novinářské móresy. Jednak tím, že se nestydím dát najevo případnou exkluzivitu snímků, jednak tím, že fotím ať se děje vedle mně co chce a taky si někdy hraju a zkouším snímkem překroutit zjevná fakta.

A protože se vám fotka líbila, uvolním pro nekomerční použití (respektive si zablokuju použití ve fotobance) ještě u jednoho snímku:

Tenhle víkend byl na fotky velmi plodný, do fotobanky mám asi osm adeptů. Tahle fotka například připomíná, že ačkoliv je teď ještě neděle, ve chvíli kdy to čtete je už pondělí a já jsem v práci. A pravděpodobně se tam trápím…

P.S. „Kdyby někdo z vás byl schopný určit co je to za ptáčka, nezlobil bych se. Ale chápu že u takového holátka se to určuje těžko…“