odhaduju, že to může být tak 4-5 let, co jsem nenapsal žádnou báseň…

Geniální

Když jsem tě poprvé rozeznal v pavučině vědomí,

byl jsi dokonalý.

Kus diamantu,

skvící se v rožhaveném slunci reality.

Šperk mezi nudnou bludnou přítomností.

Pak jsi zablikal a já tě začal ztrácet.

Bolest rozlila se v srdci.

A dech mi ztěžknul.

A zase jsi zasvítil.

O poznání méně.

Umírající naděje ožila.

A pak.

Znova jsem tě ztratil.

A zase ten tvůj svit.

Už se neleskne jak diamant.

Nakonec se tvoje záře ztratila mezi ostatními hvězdami.

Mezi tisíci ostrůvky dalších…

…skvostných nápadů.

Ano, ono se to nerýmuje. Nemělo by to vadit. Jenom touha po tom zase dělat něco bez logiky, jen pro radost uvnitř…