dojezdy jsou věc, které se nelze vyhnout… This is the end, my only friend, the end…

Prispevek je psan v inetce na Florenci, proto omluvte prosim fakt, ze je bez diakritiky (jsem zvykly na ceskou klavesnici s anglickym rozlozenim Y a Z – ta nejmene pouzivana kombinace).

Blizsi informace o parbe sem psat nebudu. Tedy rozhodne ne v tuto chvili. To az doma. Takze jak je ted? Benny mne chce zabit. Opravdu touzi po moji krvi. Muze za to ta druha anglicka veta v perexu. Zpivam si ji totiz ve frekvenci zhruba 1-2x za minutu. Po chvilce to zacne unavovat. Nevim, vcera jsem tuhle skladbu neslysel, ani ne dnes… Ale proste jsem se rano probudil a vedel jsem, ze je to idealni den na to si pozpevovat: To je konec, muj jediny kamarade, konec…

Nic zleho se nam ale nestalo, jen je to jeden strasne vtiravy techno track a ten se chtel dostat na svetlo Bozi. Jen nevim, rpoc posedl zrovna mne. Jinak zatim mohu rict, ze Enimen i Osvald (tak jsme prejmenovali Tommasera) jsou fakt na pohodu. Vic toho asi ted nema smysl psat, kazdopadne jsem vstal v patek rano a od te doby spal jen jednu hodinu v autobusu a az rano jsme skoncili u Enimena v byte, kde jsme se vyspali sladce… Asi ctyri hodiny… To je prozatim vse, koupil jsem dalsi caj s GINKO a ted dozivuju organizmus….

Presnejsi report, fotky a pocty vypitych veci a energy veci pozdeji…