včerejší den začal velice rychle…

V 6:50 mi poprvé zazvonil mobil a tak jsem ho típnul. O minutu později jsem měl v krku vražený kus citrónu a můj miláček mi se sladkým výrazem říkal: "Hádej co to je?" Vzhledem k tomu, že jsem usínal sám, to byl trošku šok se vzbudit do takového rána. I když příjemný, přiznávám. Zhruba 7 kousků velkého citrónu hned po probuzení zajistilo to, že jsem nezaspal do práce. Sice jsem pak neměl chuť už ani na tu buchtu, kterou mi Soptík dovezl na snídani, ale snědl jsem ji. Je snadné Soptíka milovat a je těžké mu nedát ani pusu, když musí do školy…

V práci mi bylo ráno docela v pohodě, ale jak se připozdívalo, bylo to horší. Mohla za to částečně i atmosféra v kanceláři. Ne, nejsem šťastný z toho, že mám dělat něco, čemu tak nějak nerozumím, zvlášť proto, že jsem byl na tomto místě a vím, že na něj nemám. Po přeřazení mi chvíli trvalo, než jsem se sžil s novou prací a když už to vypadalo, že to bude fungovat, jsem tam, kde na začátku. Oběd jsem raději vynechal, protože jsem v době oběda měl párkrát pocit, že budu zvracet. Chuť se mi naštěstí vrátila alespoň večer. Na dnes mám dovolenou. Větší část dne proležím, protože v sobotu mám stěhovat pohovku od kolegy z práce. Ohledně animace k Cybertronicu se nedělo nic nového. Žádné podklady nedorazily. S vyhlídkou toho, že mi může být tak blbě, že to nebudu stíhat, jsem se raději pustil do práce. Topení jsem vytočil na druhý nejvyšší stupeň a ponořil jsem se do práce. O pár hodin později jsem měl hrubé video a začal jsem dodělávat pozadí a upravovat časování. Poté jsem ke spotu vybral hudbu (zase Shaunn Paper aka Robotech), kterou autor šíří volně a tím pádem nečekám, že mně bude žalovat (zvlášť proto, že se známe). Stejného muže jsem poprosil o nadabování spotu mechanickým robotickým hlasem (jako hudebník se v efektech snad vyzná). Ještě včera to bylo hotové. Hurá. Můžu poslat náhled ke schválení a pak se uvidí. Škoda, že jsem nikdy neviděl ten první spot, ale z nehybných obrázků toho člověk moc neudělá…

Jinak to mohl být krásný den, nebýt toho krku. V tramvaji jsem potkal Báru a ta mi povídala o projektu Orbis Pictus a Pampaedia. Taky mi navrhla, že bych se mohl nějak zapojit. Lichotí mi zapojit se do projektu s lidmi jako je třeba Milan Cais (ano, ten), ale mně vždy schází koncepce. Udělat nějakou venkovní show pro lidi v Brně, je to tak lákavé… …a tak zodpovědné. A taky se ozval redaktor z Rovnosti. Plánují novou rubriku a budou do ní vybírat věci z blogů. V současné době jsem nudnější než televize, takže nevím, co konkrétně bych mohl ze sebe dostat chytrého, ale z fotek které jsem mu zaslal, byl nadšený. Nebo to alespoň tvrdil. Možná bych měl využít toho zájmu okolo, dokud je. Jenže k tomu využívat šance musí mít člověk talent. Já mám talent na haluze a mám nechutné štěstí. Doufám, že mi to vydrží i v budoucnu…

Hráč basketbalové ligy NBA Tim Hardaway v jednom rozhovoru prohlásil: "Nenávidím gaye. Ať to vědí. Nemám rád gaye. Jsem homofóbní." A reakce gay komunity? Taková… …roztomilá – video.

A nakonec archív těch nejlepších aforismů ze života IT. Namátkou vybírám:

<isnogood> ja mam uplne debilniho krecka :(…pomoc
<iSteve> neumi matiku?
<isnogood> ne, pouziva takovy to kolo na behani presne opacne, tedy z opacny strany…
<iSteve> z venku?
<isnogood> jj
<isnogood> budto vleze pod nej a snazi se jakoby vyskrabat nahoru
<isnogood> nebo vyleze na nej a beha na nem nez spadne …