nevím, ale titulky ani perexy mi narozdíl od některých blogerů nedělají problém, je přece nádherné dělat stejnou věc třeba po čtyřisté a dokázat tam vpašovat něco, co tu ještě nebylo… (slovo „400-té“ opraveno po Bennyho poznámce)

S perexem a titulkem by se člověk neměl trápit, měl by prostě vytrysknout, je to minimalistická plocha pro rozvoj osobnosti, pro styl jejího psaní, pro hraní si se sebou samým (vzkaz pro ENimENa a Bennyho: ne nemluvím o masturbaci). Co je hlavní, titulek a perex je výzva. Přímo křičí, dychtí a volá: „Udělej mně. Udělej mně líp jak minule“ (vzkaz pro ENimENa a Bennyho: ne, ani teď to není o sexu). A tak sednete, položíte prsty na klávesnici a písmena začnou sama plynout, stávají se z nich slova a ze slov pak zas a znova věty. A pak najednou zjistím, že už jsem hotový (kluky ENimENa a Bennyho musím zklamat: ne, ani tohle nebylo vaše oblíbené téma). Akorát mám občas problém, že když moc rozvedu první myšlenku, zapomenu psát to, kvůli čemu jsem vlastně zasedl k počítači původně…

.

.

.

.

Aha. Dvě věci. Tak zaprvé jezdím denně přes Mendlovo náměstí a už delší dobu mně tam fascinuje jedna věc. A už dlouho si říkám, že to chce zdokumentovat. Doufám, že z fotky je vám jasné, co mi vykouzlí na jinak kamenné tváři úsměv:

A jinak se musím po vzoru Andieho pochlubit (pravda, frekvence mých nákupů oblečení se oproti té jeho rovná několika setinám). Minulý víkend jsem šel přes náměstí Svobody (pro nebrňáky: to nejznámější) a ve spojovací ulici s Moravským náměstím (pro nebrňáky: to je to náměstí s tím satanistickým vodotryskem ve tvaru pentagramu) mi sklouzl pohled do jedné výlohy. Nejsem si jistý názvem obchodu (asi V&M), ale už poněkolikáté tam měli ve výloze tričko, které bych se nestyděl nosit za přijatelnou cenu. A tak jsem tam zašel a posmutněl. Figurína ve výloze si oblékla jiný model. Ale stejně jsem zamířil k prodavačkám. „Máme tu poslední“, odvětila ta starší na moji otázku, zda mají to a to tričko co viselo ve výloze. Velikost byla XL, ale mají trochu pošahané míry, protože obvykle kupuju stejně velká trička jako něco mezi S a X. No prostě je mi akorát. „Měli jsme jen tři.“, řekla ještě a tím mně strašně potěšila, protože koupit si něco v New Yorkeru, znamená že brzo začnete kolem sebe potkávat kopie svého trička a to je jak mi dámy dají jistě za pravdu, celkem nepříjemné. Uvidíme jak je moc kvalitní, ale asi jsem našel obchod, kam rád budu chodit, cena 475 Kč za málo okoukané triko je zajímavá.