včera se nemohl nikdo nudit, protože to žilo!

Jestli jste se během uplynulých 24 hodin nudili, pak vám zatraceně závidím. Zatímco v práci jsem byl a budu zavalený tabulkami s výpisy majetku, který musím nějak dát dohromady s jinými tabulkami, v ČR byla mimořádná aktivita na zajímavé zprávy. To, že na Idnes.cz klesá serióznost článků asi není zrovna tajemství, že to ale už dosahuje úrovně horších blogů, jsem do včera netušil, příští díl seriálu bude o tom, jak hlavní hrdinka z davu připekla bábovku. Ministryně Třeštíková podala demisi po 15ti dnech, za což teda moc obdivu asi nesklidí. Několik měsíců pracně rodit vládu a pak se na to takto vykašlat je sprosté a nezodpovědné, ale možná to byla jen poslední vzpoura hormonů. Venku mrzlo, nejdřív stála dálnice a letiště, později jenom letiště. Vláda na některých místech vyhlásila stav nouze a tak je v nich do 5.2. zákaz vstupu do lesa. Běžkařům asi nezbude nic jiného, než jezdit po polích, kde jim to bude pěkně znepříjemňovat vítr. Zda Katka Neumannová dostala i tentokrát vyjímku jezdit nerušeně někde v národním parku nebo chráněné oblasti se nikde nepíše. A tak zatímco neznámý anonym hrozí firmě ČEZ bombovým útokem a policie mnoho míst hlídá (raději bych je viděl třeba na silnici), exministr Mlynář vyfasoval pět a půl roku natvrdo za to, že vlastně nic neudělal. Nechci hájit zrovna tohoto ministra, ale být policií, tak bych se raději zaměřil na projekt INDOŠ a vítězství Autocontu, které údajně nebylo zrovna neposkvrněné, jak mi naznačoval svého času jeden známý, který právě v Autocontu dělal (a jak ukazovalo mnoho indicií už v době zavádění).

Zatímco se všechno tohle dělo, já se po práci vypravil za finančním poradcem. Minule jsem ho zazdil já, tentokrát dokonale zazdil on mně. Takže je to 1:1 s tím, že já mu alespoň minule zvedl telefon. Mimochodem mi volal Tukan, zda nevím, kde je Turbo. A tuším, že to stejné mi chtěl i Fish, ale to jsem zrovna nebyl u telefonu a později jsem se už nějak nedostal k tomu zavolat. Stejně bych mu totiž neměl co říct. Turbo je nedostupný. Po neúspěšném pokusu zastihnout finančního experta, jsem si dal kafe a fresh v Alfě. Moc dlouho jsem se nezdržel a zamířil jsem domů. Pak do posilovny a to bylo všechno. Doma jsem si chvíli hrál s animacema, neb sobotní Magion se blíží. Náplasti s nikotinem mi došly a já nevím, zda si koupit další balení nebo to risknout bez nich. Faktem je, že moje nálada byla včera mizerná a ploužíc se rozbředlým sněhem, přemítal jsem o tom, že zbraně jsou fascinující a že střílet z nich může být sexy. Možná i někoho zabít. Neměl jsem konkrétní cíl a oběť, jen si to zkusit. Při večerní sebeanalýze jsem dospěl k tomu, že jde o typický problém. Chuť moci. Chuť někoho manipulovat, byť jen za cenu toho, že je k smrti vystrašený. Někdy děsím sám sebe.

Strašně se mi včera stýskalo po Soptíkovi. I proto, že dva dny nenapsal SMS. Vím, učí se, má zkouškové a asi to vypadá, že je to zodpovědný kluk. Jenže mi chybí. A já ho chci cítit a hladit. Vlastně si jsem jistý, že s ním chci být pořád a navždy. Nevím, možná to takto funguje právě proto, že se nevidíme každý den, kařdopádně dnes se uvidíme. Zajímavé, jak si mně dokázal obtočit kolem prstu. Dřív jsem koukal i jako zadaný bokem. Dnes se děsím toho, že bych se mohl někomu jinému než jemu líbit.