aneb letadla a pyramidy…

Jeden kamarád začal pracovat pro jednu firmu. Samozřejmě že to rozhodně není pyramida, firma funguje aspoň 15 let, je nadnárodní a bla bla bla. Jak tu ale včera Benny popisoval semináře s grafama A,B,C a skupiny, bodové systémy a tak dále, napadlo mně jestli to taky není nějaké letadýlko. Nevím jak velký činil jeho vklad, ale mně na podobné věci nedostane. Hlášky: „Až si založíte rodinu…“, „… budete mít dostatek financí (za 20 let)“ nebo „Jistě neutratíte vše co dnes vyděláváte…“ jsou mi cízí. Jednak nepovažuji za pravděpodobný vznik rodiny, jednak nechci peníze za 20 let (což už budu jednou nohou v důchodu), ale teď a jednak stejně všechno utratím. To je sice smutné, ale je to fakt. Taky mi nabídl podíl za nové členy. Snížil jsem se k nabídce Introvertovi s tím, že si má přebrat on, zda do toho jít či nejít. Ale stejně mám ze sebe v tomto směru velmi špatný pocit.

Vždy když si někde postesknu, že mi chybí trošku sex a podotknu, že nejsem kurva, která by to řešila přes internetovou seznamku a podobně, dostane se mi odpovědi typu: “ holt, musis stale hledat… nekde na tebe ceka s otevrenym srdcem.. „. A v té chvíli mám opět chuť zabíjet. Děkuji všem za tyto a podobné rady útěchy. Ale dost mně štvou. Takže nedráždit a nekrmit prosím.

Když jsem došel ráno ke svému autu, obvyklé exkrementy našich ptačích (ne)přátel vystřídalo něco jiného. Vím, že můj (ne)vkus je občas divoký, ale přísahám, že nejezdím autem s růžovými puntíky nijak rád. Ty puntíky jsou opadané růžové květy kaštanů. Odpadávat začnou až tak při 80ti km/h a to se v ranním provozu málokdy zadaří, obvykle až někde u M-paláce. Ale jinak den začal velmi dobře, takže čekám, kdo mi jej zkazí první…

A na závěr mám za úkol pozdravovat Brno. Od: Neznámého mého ctitele :-))