kdo? někdo z naší bandy…

Nakonec mně ukecal kolega, který taky mířil na bowling v dobu, kdy se dohrávalo poslední druhé kolo. Dal jsem si dvě piva, večeři a Jacka Danielse. A jsem v pohodě. Bowling dáme někdy jindy. Svět se neboří. A dokonce mně když jsem usnul v tramvaji a vzbudil se až na konečné (tedy 2 zastávky za mojí zastávkou) nikdo neokradl. Tímto zdravím AdaMMa…

Vlastně mám docela dobrou náladu. Neříkám, že by to nemohlo být lepší, ale už teď je to o několik řádů lepší než po celý den. Pomalu se prokousávám knížkou Kevina Warwicka – Úsvit robotů, soumrak lidstva a je to velmi zajímavé čtení. Jinak opět nesvítí světlo na chodbě, takže jsem rád, že jsem si kdysi dávno nechal předělat podsvícení v mojí staré Nokii na agresivní modrou barvu (ta mrcha dokáže osvítit celou chodbu).

Celý týden přede mnou zeje prázdnotou. Což je příjemné, protože to znamená nula povinností a mohu si dělat co chci. Třeba s někým zajít na kafe. Taky bych se měl oholit. A to že už týden nosím brýle mně štve, dělají mně nejmíň o deset let staršího…