a taky naštvanost a brainwashing…
Pondělí bylo příslibem volnějšího pracovního tempa, protože se šéf školí ve Francii. Práce se samozřejmě nějaká našla a nakonec jsem odcházel na konci standardní pracovní doby. V práci jsem suverénně odmítnul nabídnuté školení, diky čemuž mi přišla asistentka říct, že si to mám vyříkat s managerem. Opravdu mně školení, které je dle osnov úplně na nic, prostě nedokázalo dostatečně nadchnout. Nicméně asi mi to bude nařízeno, takže na konci listopadu ve středu ráno vstanu, zajdu na angličtinu o půl osmé do devíti (mimochodem musím mít docházku 85%, jinak si to budu platit sám, což jsem se dozvěděl jen tak mezi řečí u oběda) a pak v poledne vyrážíme směrem k Telči, abychom tam zpevňovali vnitrofiremní vazby mezi kolegy z jiných zemí. Přednášky jsou naplánované až do půl deváté. Druhý den je program do tří a pak se jede domů. Mám se tvářit nadšeně? HOVNO. Zabitá středa a čtvrtek a navíc ještě před Elektrou s Vitalicem! Opravdu mně už tyhle detaily začínají štvát. Stejně jako to, že mi někdo nařídí, abych si mimo pracovní dobu zařídil lekce angličtiny a když budu mít absenci, tak si je zaplatím. Navíc tyhle podmínky nejsou nikde zveřejněné. Kdoví, zda je vůbec v plánu aby nám je někdo sdělil. Vypadá to, že se naše firma pod nadvládou Němců začala trochu kurvit…
Pak jsem zašel s kolegem na kávu a malé pivo. Potom už mně čekala cesta domů. Došlo mi požehnaně pošty, třeba pohled z Utrechtu od Šárky a AdaMMa, posílaný 21.10.2006 (proboha kde to žijeme, aby šel pohled 16 dní po Evropě???). V kuchiny jsem vycítil, že není všechno tak jak jsem to opustil. Když jsem došel do pokoje, bylo jasné, že se u mně doma stavil Soptík. Nápisem ze špaget na posteli mi dal najevo svoji náklonnost. Můžete mít sebeblbější náladu, ale tohle vás prostě musí potěšit a dojmout. Co víc psát? Víc nic, jen videa…
Snad ještě gratulaci Pashovi a vůbec celému projektu Ombea. V mailu rozesilaném fanouškům Ombea project doslova píše: "Lab30 Award – K nasemu velkemu prekvapeni jsme s ombeou 3.11. v nemeckem Augsburgu dostali festivalovou cenu Lab.Award { http://www.lab30.de/ } Pro vsechny zucasnene bylo nejspis velke pobaveni to, ze jelikoz byla cela ceremonie v nemeckem jazyce, kteremu ani jeden z nas tri nerozumi, dozvedeli jsme se o ziskani ceny az pri anglickem prekladu v momentu, kdy po nas podezrele pokukovala velka cast salu. Vic informaci i fotografii z Augsburku pribude brzy na nasem webu { http://www.ombea.net/ }"
mně došel pohled z Utrechtu 24.10.2006.. heč ;)
nevybiras schranku jen jednou mesicne? :) ale je to divne, ponevadz polovine lidi to prislo po dvou dnech, a druhe polovine o 14 dni pozdeji (podotykam, ze jsme to hazeli do jedne schranky).