občas to dopadne tak, že když se na něco moc těšíte, tak vás to pak zklame…

Což teda rozhodně nebyl případ Hooverphonic na Flédě. I když jsem se nejvíc těšil na píseň "One", kterou jsem tam nezaslechl (byl jsem v sále vyjimečně po celou dobu koncertu), přesto to byl jeden z nejkrásnějších koncertů, jaké jsem měl za svůj život zažít. Hooverphonic prostě nejsou studiovkou, která by neuměla odehrát živě. I když jejich písně naživo jsou mnohdy zásadně upravené, zpěvačka Geike rozhodně umí zpívat a naživo z ní až mrazí. Hooverphonic zahráli nad očekávání a to jsem od nich čekal fakt hodně. Skoro půlku koncertu jsem si odzpíval s nima. Co se taky musí ocenit je fakt, že celkem třikrát přidávali. A po pravdě, si to brněnské publikum zasloužilo, protože bylo fantastické. A lze-li soudit dle spokojených výrazů členů kapely, pak s nimi byli spokojeni i oni.

Jinak jsem celý den proflákal, koupil jsem něco, čím jsem zkusil umýt vanu, ale asi bych měl najít do nějakých potřeb pro mladé chemiky. Je to ten typ vany, kdy už je špína zažraná. Taky jsem shlédl TMF mix 2005, což byla docela ztráta času. Celé by to mohli vysílat na nějakém soft soft kanále pro puberťáky, je to téměř celé sestříhané z videoklipů, kde jsou ženská těla zahaleny do plavek, pěny, izolepy nebo něčeho podobného. Tolik metrů čtverečních lidské kůže snad za hodinu neuvidíte ani v pornu.

Zoom skončil, Hooverphonic odehrály a já teď budu mít čas na sebe, Soptíka a plánování nových věcí na příští Elektru. Tahle párty mi minule dodala nový impuls k tomu, abych vůbec měl chuť dál promítat. Navíc je tu demo Circulation, které chci trochu prověřit a možná, že se k míchání obrazu prokouše i Sláwek…