my počítačoví dementi máme rádi krev…

Mít dva monitory doma i v práci je silně návykové. Sice nevím, co by tomu řekl psycholog nebo třeba psychiatr, když by mně viděli, jak večer sedím u počítače a na jednom monitoru hraju online poker (jen o peníze virtuální) a na druhém monitoru v mezičase stíhám upalovat lidi lupou (než mi Palo napíše své obligátní: "Vítej na internetu", tak jen poznamenám, že vím, že ta věc je stará a viděl jsem ji už před lety). Mimochodem to není žádná vyjimečná věc, při psaní tohoto příspěvku pro změnu hážu kudly do Bin Ládina (i když mi tato postava osobně příjde jako oběť hry G. Bushe).

A co jinak? Mladý mi napsal, že v pondělí nedojede (to už tu bývávalo s Božským, že?), ale nemyslím že bych ho neviděl tento nebo příští týden. Jinak to byl líný den. Přetáhnul jsem jen jednu kazetu s mluveným slovem do MP3 (asi po roce jsem si zkusil, že mi jede walkmen) a jinak jsem dlouho a vydatně spinkal, sledoval Monty Pythony a kolem čtvrté jsem vyrazil do města, kde jsem si dal kafe, nějaké to zelené zlato a dvě a půl tuny cigaret. Myslím, že bych se měl nad sebou zamyslet… Mimochodem, trochu jiná verze (taky docela oldies) oblíbených tanků s lidma je ZDE.

Jinak jsem tu provizorní Purem potřísněnou podlahu v kuchyni umyl. Pravda, dělal jsem to nahý asi o půl čtvrté v noci ze soboty na neděli, ale já jsem prostě noční tvor. Myslím, že být upírem by mi zas tolik nevadilo, protože noc je stejně nejkrásnější část dne. Pokud nemáte rádi hry a jen se rádi díváte, pak vám doporučím zabijáka králíka, který má dokonce 3 části: PRVNÍ, DRUHOU a TŘETÍ (pravda, stejně jako v případě mnoha filmových pokračování, je ten děj slabší a zápletka ohraná :D)