vysralo se vám někdy na nohu a podlahu v kuchyni šest lidí?

Sobota nezačala nejlíp a bylo to čímdál horší. Nejprve jsem se vzbudil až kolem dvanácté, což bylo pozdě, v tu dobu jsem už chtěl mít zařízeno x věcí. Oblíkl jsem se do čistých riflí a rozhodl se vyrazit. V kuchyni páchla jedna papírová taška (ta do které jsem před týdnem dal ořezané kusy hub) a tak jsem ji ještě chtěl vyhodit. Bohužel ji upadlo dno, ohodila mi nohavice i sandály a doprostřed kuchyně dopadlo něco, co množstvím připomínalo fekálie asi šesti lidí s tím rozdílem, že to daleko víc smrdělo. Při bližším pohledu pak člověk zjistil, že uvnitř se za týden vyvinula nemalá kolonie červů, jejichž pohyby připomínaly ďábělský tanec. Hororovou scénu ovšem zápach znásobil do tak obludných rozměrů, že než jsem mohl cokoliv udělat, tak jsem hodil své potřísněné oblečení do pračky a do nosu si nacpal špunty, které jsou primárně určeny k ochraně před hlukem a strkají se do uší. Odklidil jsem hnědé fleky z kuchyně, provizorně polil podlahu purem a doufal jsem, že zbylých zhruba 15 červů v něm uhyne, což se nakonec ukázalo jako správný předpoklad.

Pak už jsem konečně vyrazil do banky, kde mi skoro odmítli vydat hotovost kvůli poničené občance. Je to trapné, ale můj občanský průkaz vypadá po dvou letech opravdu jako kdyby si prošel padesátiletou historií. Nakonec mi ale peníze dali a já mohl vypadnout koupit baterky a 1 GB SD kartu. Říkal jsem si, že 999 Kč za 1 GB kartu není zas tak moc, ale návrat domů mně usvědčil v tom, že jsem se spletl, protože jde stejná sehnat za 601 Kč. Takže vyhozené 4 stovky oknem. Ale to už jsem ani nebyl moc naštvaný, protože mimo SD karty jsem potřeboval koupit i akumulátory a ty měli v DATArtu levnější jak v Tescu. Pravda, můj vstup do prodejny zaregistrovalo asi hodně lidí, protože ne za každým se po vstupu rozječí bezpečnostní systém proti zlodějům. Naštěstí slečna u pokladny byla tak ochotná, že mi to spravilo náladu na celý den. Potom následovalo kafe v Alfě a konečně taky posilovna. Po které jsem se uchýlil do Hobita, ze kterého jsem odjížděl kolem druhé a spát jsem šel ve 4 ráno…

Mimochodem v Hattricku jsem vyhrál, posunul jsem se na 4/8 místo v tabulce a pokud vyhraju ještě dva tři zápasy, tak níž snad neklesnu. Jen mně trochu děsí, že mám dluh 2 miliony a budu muset ještě nějak snížit své náklady. Ale to je písnička, kterou znám z reálného života víc než dobře…

A nakonec jeden videoklip, který mi poslal do pošty Fábry, člověk občas žasne, jakou zábavu si lze užít s jezdícími pásy, obvykle používanými na běhání.