a možná, že zítra bude mrtvolno pondělní, úterní a tak dál…

Obvykle jakmile slyším "Paris Hilton", tak vypínám rádio, klikám na "Zavřít" nebo klopím zrak jinam. Nicméně občas pravděpodobně i tohle blonďaté stvoření zvládne s cizí pomocí udělat něco, co je nejen v pohodě, ale co je víc než v pohodě. Tak třeba její první singl z připravované desky – Stars are blind je nejenže poslouchatelný, ale dá se říct, že se mi to i líbí – video zde. Doufejme, že příště jí její medvídek nehryzne do hlasivek…

Sobota byl náročný den. Už jsem tu snad zmiňoval, že jsem v 6 ráno dojel z Rakouska a šel do práce, kde jsem nakonec ztvrdnul až do 8mi večer. Pak jsem se stavil u Neurona a nakonec jsem dojel domů zhulený jak papuč. Nicméně jsem si ještě zvládnul udělat těstoviny (vřetena Panzani). Já nejsem moc typ, který by miloval těstoviny, snad až na špagety, ale tyhle byly opravdu dobré. Spal jsem asi do devíti, pak jsem sbalil stativ a kolem poledne jsem vyrazil do práce zjistit, zda mám v neděli volno nebo jestli bude potřeba něco udělat. Počkal jsem než se mi nabijí baterky a pak jsem vyrazil do města.

Chvíli jsem se potloukal v Alfě, pak jsme si dali pivo ve Švandovi a nakonec se stavili na fotbálek do Hobita. Pekelně jsme si užili zeleného listí a tím pro mně skončila neděle…