a ne jeden, ale hned několik…

V pátek jsem moc dlouho v práci nezůstával. Nebyl důvod. Venku sluníčko a já musel pojistit svůj zadek na sobotu. Už za pár hodin poprvé vstoupím do letadla, které se odlepí od země a po pár minutách ho opustím (tedy za předpokladu, že nebude foukat velký vítr). V České pojišťovně to jsou profíci. Po vyplnění systém zahlásil paní částku kolem 220 Kč. „Kolik to vyšlo kolegovi?“, zeptala se a když jsem ji ujistil, že o stovku méně, tak odpověděla, že ten systém občas blbne, vypsala to stejné znovu a vyšla částka 129 Kč. WTF?

Akorát jsem tak stihnul slavnostní odhalení schránky na náměstí Svobody. Pravda, schránka tam už je docela dlouho, ale zažila projevy směřované k ní v angličtině, němčině, maďarštině, francouzštině a kdoví v jakém jazyku ještě, poprvé. Když řeknu, že jeden z řečníků byl Michal Staša, je jasné, že šlo o reality hack. Pravda, nejvíc mimo byla ochranka místního kasína…

Pak jsem si dal dvě kafe, nakoupil jídlo (které jsem před dneškem zase snědl), pití a doutník. Do půlnoci jsem pak byl v Těsně vedle, kde mně decentně zhulili. Dnes jsem se probudil o hodinu dřív, než bych měl a raději už jsem spát nešel, abych nezaspal. Pomalu se začnu chystat na letiště. Když se tu večer nebo zítra objeví zápisek, tak jsem buď neskákal (počasí) nebo jsem to přežil.