dokonce jsem i několikrát skočil, byť zatím jen ze cvičného vraku ve Slatině…

To byl ale den. Po celých 4 hodinách spánku jsem se po ránu necítil nic moc, ale před prací jsem se ještě otočil v nonstopu, kde dělá onen barman, říkejme mu třeba Zlatíčko. Dvě kávy a Semtex mi dodali energii do žil. A že jsem ji potřeboval. V práci blázinec, dohled na techniky v serverovně a následkem mi je bulka na krku. Předpokládám, že je to následek velmi silné klimatizace…

Po práci domů převléknout a pak hurá s Egim na letiště. Prošli jsme si jak se skáče z letadla a co je potřeba udělat i prakticky. Zatím se moc nakláním a ne vždy dopadám oběma nohama k sobě. Taky jsme se „naučili“ odhodit hlavní padák a aktivovat rezervní. Po letišti jsem došel zase domů, převlékl se a hurá do posilovny. Z posilky jsem jel za Zlatíčkem a pak rozjezdem ve dvě v noci domů. Prostě stále v pohybu.

V baru jsem si vyslechl zajímavou historku, kterak jednoho návštěvníka v paneláku zastavila policie a protože neměl trvalý pobyt v uvedené lokalitě, tak ho prověřovali. Fakt, že se shoduje jméno v občance s jménem na zvonku jim nestačil a tak v jednu v noci musel zvonit na několik sousedů, aby mu aspoň jeden otevřel a potvrdil, že tam bydlí. Jestli je tahle historka pravdivá, tak mi tyhle gestapácké manýry policie připadají opravdu divné. Kdyby raději místo buzerování lidí dělali něco užitečného nebo bylo policisty vidět v ulicích…