nebo taky laboratoř někoho z filmu…

Z úklidu zase nebylo nic. Ranní bolest hlavy po ránu taky moc neznám. Ne proto, že bych snad nikdy nekalil, ale proto, že mě z chlastu nikdy hlava nebolí. Je to sakra těžké ráno, nebo spíš poledne…

Včera odpoledne proběhla zkouška na fakultě informatiky. Pak se šlo k hospodě „U babičky“, kde jsem si za svou padesátikorunu dopřál 3 piva. V jednu chvíli jsem měl na PC napojené 4 USB zařízení – čtečky karet, přenosné disky a flash disky. Měnila se nějaká hudba a fotky ze zkoušky. A pak jsem zmizel za jedním vědátorem, který slavil narozeniny. Jak symbolické, že jeho tajná skrýš je uvnitř nic netušícího města. Ale s překročením prahu jeho dveří jste o dva galaktické sektory dál. Solární články, které nabíjejí baterku, reproduktory a displaje přímo v bundě. Možnost zabudování klimatizační jednotky. Kouzelník barevných diod a ohnutých plexiskel žijící ve světě, který má sice jeden z mnoha průniků do naší reality, ale je to jen maska a ten nejnudnější svět, jaký je k dispozici.

Při vstupu do jeho domova jsem zažil to, na co se nachytali kdysi dávno věřící při vstupu do kostela. Respekt z tohoto člověka a víru v to, že ten člověk se sice už na první pohled nemusí jevit úplně v pořádku, ale pravděpodobně je normálnější než většina lidí. Neznám nikoho, kdo by si žil tolik po svém. Tváříme se jak jsme svobodní a přitom jen žijeme podle nalinkovaných scénářů a pravidel, protože mám strach udělat krok stranu. Každopádně jsem po chvíli prchnul, protože jsem byl moc utahaný. Dnes mě čeká posilovna a zase zkouška (kde jen sedím, píšu si poznámky a občas fotím). Není mi jasná jedna věc. Proč jsem pořád tak utahaný?