proč je workoholismus špatný?

Tomasser, alias megaodporný tajný agent ve vile naprosto exceluje. Je naprosto ukrutný! Ukrutný je i Martin, opravdu je na přesdržku. Nečekal jsem, že mi příjde někdo odpornější než Kuba, ale ukňouraný Martin ho teď v nesnesitelnosti s přehledem válcuje. Neustále si odporně brouká, pořád pláče. Čas Tomova pobytu se ale drasticky blíží ke konci… Škoda.

Poslední dva dny to byl záběr. Ve čtvrtek po práci posilka, pak zase skoro do půlnoci práce a v pátek po necelých šesti hodinách spánku od osmi do půl sedmé zase v práci. Původně jsem odejít tak ve tři, ale nešlo to. Respektive jsem nechtěl hned napoprvé bez varování podrazit dodavatelské firmě nohy. Když jsem jim ve dvanáct volal, v kolik dojedou, řekli že ve dvě. Když jsem jim volal ve tři, řekli do půl hodiny. Nakonec dojeli o půl páté. Sice jsem tam s nimi vydržel, ale řekl jim k tomu pár vět o pracovní době, o tom, kdy se oficiálně na naší firmě dělá a o tom, že když se příště domluvíme na 14.00, tak příjdou nejpozději 14.30 nebo se aspoň naučí zavolat. Protože se jim pak může stát, že dojedou zbytečně. Vypadalo to, že to pochopili. A pak nadhodili, že dojedou v sobotu. Usmál jsem se a vysvětlil jim, že klidně můžou, ale beze mně. Dva víkendy po sobě v práci rozhodně trávit nebudu.

Tady si odpustím malou odbočku. Vysvětlil jsem jim rozdíl mezi dvěma kolegy workoholiky a mnou. Workoholismus nic neřeší. Sám jsem na vlastní oči viděl, kam to vede. Kam vedou dny práce přesčas (většinou stejně zadarmo) a jak se umí velké firmy za to odvděčit. Pamatuju se moc dobře na mého prvního šéfa, který ač měl rodinu, trávil v práci klidně i 12 hodin denně a nevadilo mu tam trávit i víkendy. A jeho konec? Z politických důvodů byl odstraněn. Prostě byl oblíbencem špatné osoby. Někteří z těch pracovitých lidí mají dojem, že jim jejich píle bude přičtena k dobru. Tak to ale nefunguje! Je jen otázkou času, kdy začnou být zneužíváni. Párkrát řeknou ano a pak už je to bráno jako samozřejmost. Já chápu, že některé věci člověk musí dělat o víkendech, protože v normální pracovní dobu by se těmi zásahy narušil provoz sítí a datová komunikace je dnes zásadní věc. Jenže ne všechny ty věci bývají tak zásadní. Proto jsem někdy hodně paličatý. Mým smyslem života není práce. Nebudu jí dávat za oběti své kamarády ani své koníčky. Když tohle zaměstnavatel nebude respektovat, řekneme si sbohem. Neberu to jako tragédii, protože, nedokážu žít v kleci.

Domů jsem došel i tak utahaný jak kotě, ale dal jsem se trochu do pořádku a zašel jsem na Let the music play do Těsně vedle. Tedy až poté, co skončili Vyvolení. Udělal jsem pár fotek a pak zase zmizel domů. Docela mě to ubíjí. Ale už se zase těším do posilky. sice mně pobolívá tělo, ale ani zdaleka ne tolik, jako tenkrát poprvé.

A nakonec link od Pala – japonská reklama na čaj je skvostná.