ano, neděle se nesla ve znamení klidu…

Takt třeba když jsem se ve dvanáct probudil, tak se mi nechtělo z postele. Když jsem se probudil podruhé, už bylo něco po druhé. Ani tehdy jsem neusoudil, že je vhodná doba na vstávání. Sice jsem už nespal, ale v pelíšku bylo krásně. Pak jsem usoudil, že pokud chci stihnout jídlo před šestou večer, měl bych někam vyrazit. Trvalo mi víc jak půlhodinu, než jsem se rozhoupal, oblékl se a vyrazil na snídani. U Kalvodů jsem si dal svoji nejoblíbenější pizzu (tuňáková s extra vejcem), zapil to capuccinem, dvojkou červeného a šel sehnat čistou disketu. Společnost z pátečního večera mi po smsce potvrdila, že se večer uvidíme a potřebuje sehnat disketu. Sice byla neděle večer, ale možnosti tu byly. Mohl jsem zkusit Tesco nebo Interspar, ale blíž byla nonstop internetka u Hlavního nádraží. S dvěma disketama v kapse jsem si ještě dal kafe v Alfě a pak se vrátil domů. Rozložil jsem krabice od lamp a nachystal je k vyhození do kontejneru s papírem.

Pak jsem dal dohromady fotky Reginina přítele a text a odeslal je do redakce. Na postel jsem si rozložil fotky, které aspirují na vánoční dárek a pohlednice Helmuta Newtona. Půjdou postupně do rámu. Vlastně bych měl připravit taky něco do Prahy, protože začátkem listopadu tam proběhne menší kolaudace obydlí Michala a jeho party, takže se jim možná nějaká divná dekorace bude hodit. Budu rád, když aspoň někde budou moje fotky viset. Jen se bojím, že nemám nic tak divného, aby to bylo dostatečně divné i pro Michala. Ano, i když já jsem divný, tak znám lidi, kteří jsou divnější (a proto je mám rád)…

Večer se na hodinku dostavila osoba, do které jsem se poblouznil. Myslím, že mně to hned tak nepustí. Od páteční noci jsem se cítil střídavě zamilovaný a střídavě lehce posmutnělý pocit. Sprcha přišla večer, když jsme to rozebírali po icq. Víc k tomu asi nemá smysl říkat…

P.S. V noci jsem neusnul a se zavřenýma očima čekal, než zazvoní budík. Ráno jsem si pak doma zapomněl mobil, takže pokud po mně toužíte, tak jen po ICQ.