no jo, kolegyne me varovala… /omlouvam se za cestinu, slovaci nektera pismenka postradaji/Já vím, já vím, psal jsem, že se pravdepodobne nedockáte dalšího zápisu drív jak v pondelí. Ale proste jsem nemohl jinak, než si cestou do Bratislavy zapnout notebook a popsat vám jednu dnešní vec. Ráno mi šéf predal dárek pro otce – policku s korením, o níž jsem vám už psal. Mno a protože jsem chtel mít tohle všechno co nejdrív z krku a hlavne se mi nechtelo nést lepenkovou krabici mestem, rozhodl jsem se, že ji rovnou zabalím. Bohužel jediný papír, který jsem mel v práci byl svetle modrý se snehuláky a modrými zvonecky, proste takový ten klasický vánocní motiv. Když kolegyne uvidela zabalený dárek, smála se. Já ji presvedcoval, že si toho nikdo nevšimne. Opravdu jsem tomu veril, byt mel dárek rozmery zhruba pul metru na pul metru. A tak jsem v klidu vyšel s balíkem v podpaží z práce a ješte než jsem prošel bránou, potkal jsem další kolegyni. „Si nesete vánocní dárek?“, smála se. Dobrá, uznávám Lenko, mela jsi pravdu. Asi to nekterým lidem neuniklo. Takže pokud jste v tramvaji císlo 5 videli kluka se zabaleným vánocním dárkem 17. cervna, byl jsem to pravdepodobne já. Vzhledem k tomu, že stejný dárek ješte povezu vlakem k nám domù v nedeli, asi se ho pokusím prebalit. Tedy jen v prípade, že to casove nejak stihnu. Ostatne, mám takový dojem, že jsme jednou s tatínkem balili dárek k narozeninám pro babicku taky do vánocního papíru…

Práve jsme prejeli hranice a prošli jsme slovenskou pasovou kontrolou. Celkem me dostalo, že sotva jsme všichni schovali doklady do kapes, ukázala se pro zmenu ceská pasová kontrola…